Knife in my back...

(Wednesday 13 - With Friends Like These)

Přátelství mohou narůst rohy a ocas

Ten pocit moc dobře znám.

Jste tak perfektní, poctiví, čestní a pěkní, jasně

Vím že nejlepší věc, která se mi stane

Bude, když mi zmizíte ze života

Nůž v zádech, dík za vzpomínky.

S přáteli jako tihle, kdo by potřeboval nepřátele?

Poctivost je něco, com postrádáte

Utíkám z pokoje s noži v zádech.

Nůž v zádech, dík za vzpomínky.

S přáteli jako tihle, kdo by potřeboval nepřátele?

Vezměte mi to, ale nikdy nebudete jako já

A věřte si čemu chcete.

Ale pravda je, že jste tak slepí...

Jste tak perfektní, poctiví, čestní a pěkní, jasně

Vím že nejlepší věc, která se mi stane

Bude, když mi zmizíte ze života

Nůž v zádech, dík za vzpomínky.

S přáteli jako tihle, kdo by potřeboval nepřátele?

A vy si říkáte přátelé.

Read more...

You should stop...

... and you should listen. Because dead has stories to tell...

Mám chuť na nějaký sáhodlouhý článek plný nesmyslů, které mě tak obšírně baví vypisovat. Na začátek info, jenom... jsem si po příchodu do školy uvědomila, jak strašně moc nenávidím a jak strašně moc jsem alergická na některé lidi ve třídě. Takový návaly zlosti jsem už dlouho nezažila, to fakt ne... Asi budu agresivní po mámě, vypadá to tak, no :D

Fajn, v pátek a v sobotu jsme byli s rodinkou a jedním známým lyžovat, užila jsem si sníh, jak jinak taky, miluju sníh a všechny tyhle kecy co všude valej jsou mi vysoce u řiti. Miluju sníh.

Dobře, to, co mě teď slušně ovlivňuje, je film na motivy Barkerovy povídky Mrtví mají své dálnice: Kniha Krve, s irským krasavcem Jonasem Armstrongem ♥. Nemůžu se na něj vynadívat, ale představa jeho a té profesorky, no brr :D Každopádně až na nějaké úpravičky povídky se mi film líbí, hlavně se mi ale líbí, jak je udělaná dálnice a prostě samotný Simon McNeal, ten malý špinavý podvodníček :)

Mary Florescuová zůstala sama. Věděla to. Tam nahoře její nádherný chlapec, její krásný malý podvodníček ječel a svíjel se pod doteky mstivé smrti. Mary pochopila jejich záměr: vyčetla jim ho z očí – nebylo to nic nového. Každé etapě dějin byl znám tento neobvyklý způsob mučení. McNeal má být použit k zaznamenání jejich odkazu. Má být knihou jejich paměti. Knihou krve. Knihou krví stvořenou. Knihou krví napsanou. Pomyslela na čarodějné knihy napsané na kůži zemřelých lidí: ona je viděla, dotýkala se jich. Psát knihu krve, to nebylo nic nového.

Ale na takovou svěží kůži, na takovou zářivou pokožku – ach, bože, to je zločin. Ječel, zatímco mu trýznivé hroty zlomků džbánků na vody drásaly tělo. Cítila jeho muka, jako by byla její vlastní, a ta zase nebyla tak strašná…

Dosud hlasitě sténal. A bojoval, a chrlil obscénnosti na své trýznitele. Nevšímali si toho. Shlukli se kolem něj a hluší ke všemu škemrání i úpěnlivým prosbám činili se na něm s veškerým zaujetím bytostí, zahnaných na příliš dlouhou dobu do ticha. Mary poslouchala, jak hlas toho chlapce dohasíná, znavený vlastním nářkem. Zápasila se strachem, jímž jí ztěžkly končetiny. Věděla, že se musí nějak dostat do horního pokoje. Jakkoliv. Nezáleží na tom, co je za dveřmi nebo na schodišti, on ji potřebuje a to stačí.

***

Byl tady, přímo před ní. Dělily je snad jen dva nebo tři yardy spiritualizovaného prostoru. Jejich oči se opět setkaly. Vyměnili si dlouhý pohled, společný světu živých i mrtvých. Bylo v něm slitování i láska. Klam vyvanul, lži se obrátily v prach. Namísto chlapcových podvodných úsměvů jí přicházela v ústrety nefalšovaná něha.

A tím pohledem zastrašeni, umrlci odvrátili hlavy. Jejich obličeje se vypjaly, jako by jim neznámá síla natahovala kůži na lebce, těla tmavla a získávala barvu podlitin, hlasy se ztrácely v předtuše porážky pisklavými. Natáhla se k němu, už nemusila zápasit s hordami zemřelých; odpadali od své oběti jako mouchy zasažené jedem.

Dotkla se, lehounce, jeho tváře. Ten dotek byl požehnáním. Do očí mu vstoupily slzy, stékaly po zjizvených tvářích a mísily se s krví.

Mrtví umlkali. Mizeli kdesi na dálnici. Jejich zášť vyprchala.

Pokoj se začal část po části obnovovat. Vedle chlapcova těla, otřásajícího se pod náporem vzlyků, byla vidět podlaha potřísněná krví, každé prkno, každý hřebík. Okna se stala průzračnými. Venku skomíral den a na ulici se ozýval křik dětí. Dálnice úplně zmizela z dohledu živých lidí. Ti, kdo po ní cestovali, obrátili zraky do tmy a odešli v zapomnění, zanechávajíce za sebou ve světě živých jenom své znaky, svá znamení.

Nahoře v potemnělém pokoji klečela Mary Florescuová vedle chlapce a hladila ho po krví slepených vlasech. Nechtěla odejít pro pomoc dřív, než bude mít jistotu, že se jeho trýznitelé nevrátí. Neozýval se žádný zvuk, až na předení tryskového letadla, které si razilo stratosférou cestu vstříc úsvitu. Chlapcův dech byl tichý a pravidelný. Neobklopoval ho už oblak světla. Všechny smysly fungovaly jako dřív. Zrak. Sluch. Hmat.

Hmat.

Dotýkala se ho tak, jak by se toho dříve neodvážila. Hladila ho. Něžně, pouze konečky prstů, jak slepá žena čte Braillovo písmo, pátrala po vyvýšeninách kůže, kde nacházela nepatrná slůvka zapsaná nesčetným množstvím rukou. I přes všechnu tu krev rozeznávala pečlivý způsob, jímž byla slova vyřezána. Byla dokonce schopna přečíst ve skomírajícím světle sem tam nějakou větu. Byl to důkaz nade vši pochybnost, a ona si přála, ach Bože, jak jen si přála, aby se jí ho nikdy nedostalo. Ale přesto byl zde: potvrzení života mimo tělo, vepsané do těla samotného.

Chlapec přežije, to je jasné. Krev již zasychala a nesčetné rány se zacelovaly. Byl zdravý a silný. K vážnému tělesnému poškození nedošlo, ale jeho krása je navždy ztracená. Od nynějška bude v nejlepším případě předmětem zvědavého zájmu. V tom horším bude vzbuzovat odpor a hrůzu. Ale ona ho bude chránit a chlapec se časem naučí jí důvěřovat. Jejich srdce se nerozlučně spojila.

Po nějaké době, až se slova na jeho těle zacelí, bude mu je předčítat. Bude s nekonečnou láskou a trpělivostí přepisovat příběhy, které zemřelí vypověděli jeho prostřednictvím.

Vyprávění napsané na břiše hezkou kurzívou. Svědectví vyvedené elegantním, vytříbeným písmem, jež mu pokrývalo obličej a temeno. Příběhy na zádech a břiše, na holeních, na rukách.

Všechny je přečte, o všech podá zprávu tak, aby celý svět poznal příběhy, které vyprávěli mrtví.

Ten chlapec byl Knihou krve a ona jejím výsadním vykladačem.

Snesla se tma. Mary přestala snít a odváděla chlapce, nahého, do konejšivé noci.

Toto jsou příběhy z Knihy krve. Čti je, pokud se ti líbí. A uč se.

Jsou kompasem na temné dálnici, která míří ze života k neznámým cílům. Někteří jej nebudou potřebovat. Půjdou v míru, po osvětlených ulicích, vyprovázeni ze světa živých útěchou a modlitbami. Ale pro některé, pro několik vyvolených, mohou nadejít hrůzy, které je rázem zavedou na dálnici prokletých.

A tak čti. A uč se.

Konec konců je dobré být připraven na nejhorší a moudré naučit se kráčet dříve, než tě opustí dech.

***

Miluju Barkerovy výflusty (sakra, proč mě napadlo zrovna tohle slovo?), píše tak... dokonale... U tolika jeho příběhů, jeho knih je prostě absolutně nemožné je zfilmovat, vždyť ono je skoro nemožné si to, co píše představit! Chtěla jsem toho napsat ještě tolik, ale nemám sílu... Asi si půjdu číst, jo, tak nějak to vidím

Bye :-*

Read more...

...

Má mysl zadržuje mé rty od vyslovení slov,
co nikdo nechce slyšet
Ty slova někdo musí říct
Je čas na poslední polibek
Jsem tak blízko k vyřezání vlastního srdce
Tak blízko k hození ti ho do ksichtu.
Kdo bych pak byla?

Ne lepší člověk

O samotě, vyděšená, bez citu

Toto není poprvé, co se cítím, jako by to bylo naposled

Tohle je jediná věc, s kterou jsem si jistá, kterou vím

Dovol mi zeptat se tě, co je se mnou špatně?

Můžeš mi odpovědět?

Pokud ne, tak mě kurva nech být, přestaň si hrát na hrdinu

Popravdě, tyhle slzy nejsou pro tebe, jsou pro mě.

Mé já uvnitř mě, to, co nikdo nevidí

Já, jakou jsem se snažila být

Jsem tak sama, a bojím se, že budu znecitlivěna.

Nakonec myslím, že tohle jsem snad i chtěla

Víš, co chci?

Víš, kdo jsem?

Víš, kým jsem se stala?

***

Read more...

Boom De Ah Dah!

Po delší odmlce znovu píšu, ale nečejte žádné výpisy jak jsem se měla. Nemám chuť cokoliv psát. Chci jenom, abych tu měla to video. The World Is Just Awesome. Je to prostě dokonalé a já se nemůžu vynadívat, zpívám si to celé dny a těším se na každou reklamu mezi pořady na Discovery. Díky vám za tuhle dokonalost, Boom De Ah Dah!

Překlad:

Astronaut1: Tohle nikdy neomrzí, viď?

Astronaut2: To ne

Astronaut1: Tak nějak tě to nutí...

Astronaut: Začít o tom zpívat?

Astronaut1: Ano

Miluju hory

Miluju jasně modrou oblohu

Miluju velké mosty

Miluju, když velryba lítá

Miluju celý svět

A všechny ty zvuky a tu podívanou

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

Miluju oceány

Miluju fakt špinavý věci

Miluju rychlou jízdu

Miluju egyptské krále

Miluju celý svět

A všechna jeho bláznovství

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

Miluju tornáda

Miluju pavouky

Miluju horkou lávu

Miluju velké chobotnice

Miluju celý svět

Je to tak nádherné místo

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

*Slint, fňuk* Není to krásný? :)

A jak Adam podpaluje Jamiemu triko, magor, ale úžasnej magor :D

Zatím, brzo zas tu...

Read more...

The tears come strong again...

Blíží se nám Vánoce a já se popravdě nijak netěším. Sníh roztál, dárky skoro žádné nejsou a nálada žádná, jenom ty pohádky jsou přesně takové, jaké mají být. Dost o Vánocích, nemám náladu smolit tu nějaké kecy o nich, nemám chuť, dneska mám chuť jenom poslouchat cokoliv smutného a truchlit ani nevím nad čím....

Z nevědomé mysli přichází temný přízrak

Po klice šátrá: Sténá po znovuzrození

Věčný nepřítel stále drží se mi v patách;

A ruka na mém rameni v pařát se mění

Napadla mě jediná věc, jak obohatit tenhle článek a to stručným popisem celého roku, který se přehnal neskutečně šílenou rychlostí a zanechal pár hlubokých šrámů na srdci.

Co se týče nového roku, takový otevírák byl teprve lyžák, který měl být jiný než ostatní, a on taky byl, i když trochu jinak. Moje poseroutství to všechno pokazilo a doteď toho zkurveně lituju. Zážitky ale mám nezapomenutelné, i když popisovat je sem nebudu, přece jenom kdo ví, kdo se sem kdy dostane.

Já ani nevím, co se dělo než jsem se nějak dopracovala ke konci školního roku... Během června jsem zažila jeden z nejkrásnějších dnů (Slipknoti v Ostravě) na které se jenom tak nezapomíná... Pamatuju si den akademie jako teď, když jsem se v autobuse rozbrečela a řvala jak malý děcko, přišla domů a skoro týden byla jako jedno velký zombie neschopný čehokoliv. Doteď si připadám jako neschopný kretén, že jsem nic neudělala  a nic nedělám doteď.

Kupodivu nastalo léto a s ním prázdniny, kdy jsem se sem tam sešla s někým ze třídy, jeden čas strávila s Martinou na Slovensku a dlouhou dobu taky s Terkou během Mastera. Léto bylo zase pryč a září tady, my nastoupili jako "velcí" deváťáci a škola byla tak podivně mrtvá, nic na co koukat, no hrůza...

Podzim utekl, s Missynkou jsem navštívila další koncert a to znovu Epicu, která byla nádherná a zapsal se mi do mysli jako další koncert, na který se jenom tak nezapomíná. Pak následoval Zimní Master, který byl super, až na ty úlety při něm a už jsem tady, na konci roku. Rok když to vezmu tak a tak celkově slušně na prd. Až na pár světlých chvil plný slziček a zklamání. Snad bude ten příští lepší, doufám, protože hůř... kdyby bylo hůř, bylo by to na hovno. Fakt na hovno.

A tak zatím vše nej, Veselé Vánoce a přežijte Novej rok,

snad bude příští rok lepší jako tenhle.

Read more...

Ne, ne ne...

Jdu řvát,řvát dokud bude co řvát a jak nebude, budu civět do blba a doufat, že to rychle přejde.

Watch more AOL Music videos on AOL Video

 Pohřbi všechny své tajemství do mé kůže,

Odejdi s nevinností, a nech mě tu s mými hříchy

Vzduch kolem jako by byl klec

A láska jenom kamufláž, co zuřivosti se podobá...

...Sleduju to video už asi posté a snažím si urovnat v hlavě, co znamená. Text té písničky mám už skoro rok vyrytou v paměti a vždycky to byla a bude moje srdcovka, která mi pomáhala v bezesných nocích...

...Tak jestli mě miluješ, nech mě jít

A uteč, než pochopím

Mé srdce je příliš temné, než aby ses starala

Nezničím, co tu není

Předhoď mě mému osudu

Když jsem sám, nemohu nenávidět

Nezasloužím si mít tě

Můj úsměv vzali mi už dávno

Pokud se ještě smím změnit, doufám, že se to nedozvím... 

...Jako cokoliv od Clowna, jehož tvorbu miluju a beru ho jako umělce, jsem si ten klip zamilovala. Po pár shlédnutích jsem si ale uvědomila onu podstatnou věc - že vůbec, ale vůbec nechápu, o co v klipu jde. Lidé na ML.com si stěžují, že je v klipu jenom Corey, že je bez masky, bla bla bla. Mě je to fuk, beru to jaké to je a snažím se jen přijít na to, jaký má klip význam...

...Stále si tisknu tvé dopisy k mým rtům

A opatruju je v sobě tam

Kde jsou uschovány všechny tvé polibky

Nedokážu žít bez tvého světla

Ale to vše se rozbilo

... když jsi odmítla bojovat...

...Věc, co mě neustále nutí přiťouchle se usmívat je to, že tu ženskou hraje ON. Kdo? No Corey přece! Nevím, jestli celou dobu, celý klip, přece jenom, takové tělo a dojít na podpatkách od auta až dovnitř, každopádně na konci určitě, to tetování je nepřehlédnutelné, že? (a zase ten debilní úsměv)...

...Tak šetři dechem, já tě neslyším

Snad jsem to řekl jasně

Nedokázala jsi nenávidět dost na to, abys milovala

Nebo je to pro tebe dost?

Jen bych si přál, abys nebyla mou

To bych ti pak tolik neublížil

Nikdy jsem se netvářil jako svatý

Nitro vzali mi už dávno

Vzala si ho Smrt z Naděje, že odejdeš...

 ... Dál mě fascinuje ten jeho "hérecký" výkon. Nemyslela bych si, že tohle někdy, ehm, zvládne je to slovo? Působí to na mě hrozně zvláštně :) Hlavně to s tou skleničkou - dokonalost. A ta jeho rybička na chodbu mě zase přinutila stupidně se usmívat. Ale stejně mi podivuhodným způsobem uniká to, co tím chtěl básník říci...

...Tak se rozbij o mé kameny

A vyplivni svůj žal do mé duše

Tys nikdy nepotřebovala žádnou pomoc

Prodalas mě, aby ses zachránila

Já nebudu naslouchat tvé hanbě

Uteklas - jsi úplně stejná

Andělé lžou, aby zachovali klid

Má láska byla potrestaná už dávno

Pokud se stále zajímáš,

jen ať se to nedozvím...

...A dokud na to nepřijdu, asi koukat nepřestanu, a myslet na to už vůbec ne. Každopádně tenhle "short film" má ode mě prostě 5 hvězdiček, a to nejen proto, jak tuhle milovanou nenáviděnou skupinu miluju, proto jak obdivuju Clowna a zbožňuju Coreye, prostě i proto, jak nepochopitelně je to vyjádřený. Člověk aspoň pak má nad čím přemýšlet, ne?


Paráda, rozepsala jsem se... Míša se zas při čtení zapotí, vím, že ostatní nečtou, ale i tak díky té Míši, že ty moje stupidní kydy blábláblá někdo čte :) 


 

Read more...

You don't know what you did to me...

And I won't give you the courtesy...

You never know how much I cried...

Show you tears?

I'd rather die!

Jak krásný pocit, když si uvědomíte, že člověk, který jste si mysleli, že při vás stojí a pomáhá vám, tu vlastně vůbec není, že tu vlastně ani nikdy nebyl a vy jste si to snad celý vymysleli, jenom abyste zabavili svoji znuděnou mysl. A co zážitky? Jako by nebyly, jako by se vypařily a vy si připadáte jako kus hadru ze sekáče, člověk za vámi přijde, až když už neví, za kým by šel, protože na řešení problému jste vy přece ten nejlepší, když už nemáme na drahý hadry, jdeme tam, kde je poslední možnost něco sehnat. Slibuje, ale to je tak všechno, co dělá, své sliby neplní už hodnou dobu. A vás to bolí, protože si uvědomujete, že jste ztratili někoho, o kom jste si mysleli, že byl přítel. Jenomže on nebyl. A nebude.

Read more...

Chro chro chro...

Mám chřipajznu jak cip. Nejsem schopná si ani dojít na wecko :D Oči mě pálej, teploměr vyřvává 40 horečku a do toho spíme celá rodina v jedný místnosti (já s maminkou a tatínek na sedačce :D), jelikož mě naši musej strážit :D

Normálně jsem zjistila, že když poslouchám CoF, teplota se mi zvýší, u Epicy a jim podobným se zázračně snižuje :D Navíc neumím psát na tomhle zku*venym ntb, můj starej zlatej pc! Sakra, další noc se blíží a já si nepamatuju, co bylo včera. A ještě k tomu takhle na tom mám bejt ještě aspoň týden. A co víc? V tuhle dobu jsme se měly promenádovat noční Prahou a užívat si volna, namísto toho ležím (a teď už i máti) nemocná a většinu času o sobě ani nevím.

Co si ale uvědomuju je, že sladkej prasečáček Corey měl včera 36 let. Není ani možný, jak ten čas letí... 12.12 slaví narozeninky zasejc tatínek, teď přesně nevím kolik, myslím... 44? Fakt si nejsem jistá :D A za 19 (fakt 19?) dní mě čekaj 15tiny... Hrozný, jak to letí.

Fajn, už se mi zase motají prsty po klávesnici a připadám si, jako bych zapomínala, jak se píše na pc. Jdu spát, snít o těch největších kravinách (vysvětlíte mi někdo, proč se mi zdá o Superstárech? :D) a poslouchat tatínkovo spokojené chrápání, co musí být slyšet snad až někde v tý Praze.

Díky těm, co si vzpomněli a píšou sms :D Mám skoro všecko vypsaný, tak odepisuju dosti střídmo, omlouvám se :D

Jdu si změřit teplotu,
pozdrav pandu :D
Filthie

10.12.2009

Přidávám fotky šatů na ples ;)

 

Read more...

Je libo...

... nějakou slátaninu?
Budiž.

Minulej pátek jsem koukala na American History X, v překladu Kult hákového kříže. Tak podivně zvláštní film, víc jak polovinu mě mrazilo v zádech a skoro celej konec jsem probrečela. Celá já, že? Nicméně mě zaujal citát, který použil mladej (ehm, jméno mi teď vypadlo) při zakončení své eseje.

"Nejsme nepřátelé, ale přátelé.

Nesmíme být nepřátelé.

I když vášeň může být napjata,

nesmíme prolomit naše pouta lásky.

Mystický pás vzpomínek se zachvěje při dotyku

a jistota bude nejlepším andělem našich povah" 

Dál jsem taky přečetla Dunwichskou hrůzu, kde mě zase zaujal výpisek z knihy Nekronomikon.

Nelze si mysleti, že člověk jest nejstarší či poslední z pánů na Zemi, či že podstatná část života a hmoty osamoceně se vyskytuje. Starší bytosti byly, jsou a budou. Nikoliv na místech, jež známe, nýbrž mezi nimi, kráčejí klidně, prastaré, bezrozměrné a pro nás neviditelné. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth jest branou. Yog-Sothoth jest klíčem k bráně a strážcem brány. 
Minulost, přítomnost, budoucnost, vše se v Yog-Sothoth spojuje. On ví, kudy starší bytosti prorazily kdysi a kudy prorazí opět. Ví, kudy chodily po zemských pláních a kudy budou po nich chodit opět, a proč je nikdo při chůzi nevidí. Podle pachu člověk občas pozná, že nablízku jsou, však jejich vnější podobu žádný člověk nespatří než v rysech těch, jež s lidmi splodily. A těch jsou mnohé sorty, odlišující se podobou od nejsprávnějšího lidského ideálu až po tvary bez formy či hmoty, což ony jsou. Procházejí, neviditelné a odporné, osamělými místy, kde ve správném čase byla pronesena slova a vykřičeny obřady. Vítr brebentí jejich hlasy a země mumlá jejich vědomím. Ohnou les a rozdrtí město, a přesto les ni město nespatří ruku, jež je ničí. Kadath v mrazivé pustině je poznala,  kdo zná horu Kadath? Na ledové poušti na jihu a potopených ostrovech v oceánu jsou kameny, na nichž jejich pečeť vyryta jest, však kdo kdy zřel zamrzlé město či uzavřenou věž ověnčenou chaluhami a vilejší? Velký Cthulhu jest jejich bratrancem, ale i on je nevidí než matně. 
Poznáte je podle jejich pachu. Drží vás pod krkem, ale vy je nevidíte. A jejich obydlí je stejné jako váš hlídaný práh. Yog-Sothoth jest klíčem k bráně, v níž se setkávají sféry. Člověk vládne tam, kde kdysi vládly ony. A ony budou brzy vládnout tam, kde dnes vládne člověk. Po létě přichází zima, po zimě léto. A ony čekají, trpělivé a mocné, protože zavládnou zas.

Je tu snad ještě někdo, kdo pořád čte? Fajn, pro mé vlastní pobavení pokračuju. Nejkrásnější, nejdokonalejší úryvek z Cabalu. Konečně jsem ho pochopila. Ty slzy ale stejně tečou furt :)

 "...zničil jsem jediný domov, který měli."

"Ty jsi ho nezničil."

"Kdybych se tu nikdy neobjevil, Midian by teď ještě stál," řekl. "Musím tu škodu napravit."

"Tak mě vezmi s sebou," naléhala. "Půjdeme společně."

"To nejde. Ty jsi živá, Lori. Já ne. Ty jsi pořád člověk. Já ne."

"To ale můžeš změnit."

"Co to povídáš?"

"Můžeš ze mě udělat totéž, co jsi ty. Není to přece tak těžké. Jedno kousnutí a Peloquin tě změnil navěky. Tak změň i mě."

"Já nemůžu."

"Chceš říct, že nechceš."

Hrot Deckerova nože zabodla do vrstvy prachu a špíny na zemi.

"Ty se mnou prostě nechceš být. Jednoduché, že?" Sevřenými ústy se pousmála. "Nemáš odvahu mi to říct?"

"Až dokončím svou práci..." odpověděl. "Pak možná."

"Aha, asi tak za sto let nebo tak nějak?" zamumlala - a už tu byly slzičky. "Pak si pro mě přijdeš, viď? Vyhrabeš ze zěmě. Celou mě zulíbáš. Povíš mi, že bys býval přišel dřív, ale že čas prostě ubíhal."

"Lori."

"Sklapni," odsekla. Už se na něj vůbec nedívala; jen pozorně zkoumala ostří nože. "Na co čekáš? Já ti přece nebudu vykládat, že je všechno v pořádku! Jen si jdi. Já už tě nikdy nechci vidět!"

Vstal. Její hněv ho bolel, ale bylo to jednodušší než slzy. Pozpátku ušel tři kroky; pak pochopil, že ho neobdaří ani úsměvem, dokonce ani pohledem, takže se k ní otočil zády.

Teprve potom zvedla hlavu, ale pohled měla i nadále odvrácený. Teď a nebo nikdy. Přiložila si hrot Deckerova nože na břicho. Věděla, že ho jednou rukou nezarazí, a tak si klekla na kolena, rukojeť upevnila ve vrstvě hlíny a nalehla si vlastní vahou na čepel. Bolelo to příšerně. Křičela bolestí.

Obrátil se a spatřil, jak se svíjí a jak z ní krev proudí do země. Doběhl k ní a převrátil ji na záda. Už se prudce otřásala ve smrtelných křečích.

"Lhala jsem," mumlala. "Boone... já jsem lhala. Ty jsi to jediné, co chci vidět."

"Neumírej," prosil. "Ach, Bože na nebesích, neumírej."

"Tak mě zastav."
"Nevím jak."

"Zabij mě. Kousni mě... dej mi balzám."

Bolest jí zkřivila tvář. Zalapala po dechu.

"Nebo mě nech umřít, jestli mě nemůžeš vzít s sebou. Bude to lepší než žít bez tebe."

Něžně ji kolébal v náručí a slzy mu stékaly na její tvář. Její zřítelnice mizely za víčky a jazyk v ústech sebou škubal. Bylo mu jasné, že za několik vteřin Lori odejde. Jakmile bude mrtvá, už nebude v jeho moci ji přivolat zpět.

"Takže... ty... nechceš?" zvolala. Už ho neviděla.

Otevřel ústa k odpovědi a pozvedl její krk, aby ji mohl kousnout. Na jazyku ucítil nakyslou chuť její pokožky. Zakousl se jí hluboce do svalu. Její krev měla masitou příchuť. V krku mu stoupal balzám, aby pronikl do jejího krevního oběhu. Otřesy v jejím těla už však ustály. Zhroutila se mu v náručí. 

Odtáhl hlavu od jejího roztrženého krku a polkl, co si vzal. Příliš dlouho otálel. Ať se propadne. Byla jeho rádcem i zpovědníkem a on si ji nechal uklouznout. Smrt ji uchvátila dříve, než měl čas kousnutím splnit svůj slib.

Zděšen tímto svým posledním a nejtruchlivějším selháním položil její tělo na zem před sebe.

Když vytáhl ruce zpod jejího těla, otevřela oči.

"Už tě nikdy neopustím," řekla.

Uf, už nezvládám psát. Záda mě bolej a ještě mě čeká úkol z matiky. Jdu se na to vrhnout. Kdo si to přečetl, tomu děkuju. I když pochybuju, že třebas i Míša si na to troufne. Už se těším, až se kouknu na blog, jak nám to tam vypadá. To bude dlouhý.

Uf
Chcípy chcíp
Filthie

Read more...

KURVÍK!

Přísahám, na alkohol se už nějakou tu dobu zase ani nepodívám...

Všechno to ubíhá tak strašně rychle a já se zděšením zjišťuju, že pozítří už je prosinec. To snad ani není možný. Jsem docela ráda, že aspoň škola je v pohodě, na trojku mám jenom matematiku, což je samozřejmě velice nečekané, ale nějak se to snad do toho pololetí zvládne, eh, uvidíme.

Víkend byl velice silno silný, v pátek o půlnoci přijela Terka, v sobotu jsme se vyspali a po obědě sbalily dvě flašky (co byly jenom díky Zuzce - dík!) a vyrazily směr hala Euronics (bývalá Novesta) na Winter Masters Of Rock. Dostaly jsme pásky, co při jakémkoli pohybu padaly z rukou, venku před halou popíjely Jelzina, pomalu se začínaly chechtat, schovávaly vodku do jakéhosi houští v lese a neustále tam chodily koukat, jestli nám ji někdo NEOMOČIL :D

Během Atrocity jsme seděly na tribuně, koukaly, pak si šly obejít stánky (hergot, ty ceny!) a šly se nadlábnout do KFC a koupit malou petku, abysme měly kam přelít tu vodku, páč kontrolovali tašky a my nechtěly aby nás vyhodili, že máme sklo.

Nějak jsme se domotaly zpátky k Novestě, vlezly dovnitř, během Sirenie ještě poseděly na tribuně, pomalu popíjely a uchechtávaly se nad olizujícím se párem pod námi.

Jakmile Sirenia skončila, počkaly jsme, až se to pod pódiem vyprázdní a naběhly tam. Milí chlápci si odešli na pivo a tím jsme se dostaly hned před pódium, k zábradlí. Přivalili House of Lords, jakžtakž jsme to ustáli a já se nějak pokoušela stát, bez toho, aby na mě zapůsobila mrška gravitace.

Po House Of Lords přišli Leaves' Eyes, vodky silno silně ubylo a my konečně začaly dělat bordel :D Kluk vedle mě na mě furt koukal jako jestli jsem v pohodě, i když já sama jsem si s tím nebyla moc jistá. Jinak měl pěkný kudrliny ten jeden tam :D Pak přišli Jorn, až na to, že to vůbec neznam, nepochytila jsem žádnej song, prostě jenom pařila a doufala, že se nesložím. Po Jornech šla Terka na WC a když se vrátila, už jsem měla na krajíčku. Sebraly jsme se a odešly, už nám to bylo u řiti všecko. Stejně jsme neznaly ani jednu skupinu, z těch dvou, co byly pak :D

Nějak jsme doklopýtaly domů, rozchechtané, na ulici jsme tančily tango a polku, ještě že byla noc :D Doma jsme zdlábly trdelník, co máma koupila v Brně, párkrát jsem spadla z postele a zjistila, že mám obrovskou modřinu na koleni, netušící od čeho tam je. Terka mi dala rychlokurz vyšívání (sešívaly jsme rukávy na triku :D) a z mýho neúspěchu taky vzniklo moje teď už oblíbené slovo KURVÍK :D

Chvíli jsme poslouchaly CoF a pindaly o čem se jenom dalo, pak nás Cruelty And The Beast navnadilo na Bathory, tak jsme se koukaly... Terka v tichosti, já furt nahlas uvažovala, kdy asi vynalezli zrcadla, tamto, hento... prostě srance největší.

Někdy kolem třetí jsme se dokoukaly a pokusily se usnout. Hlava se mi neskutečně motala a furt jsem měla pocit, že jí házím :D

Před šestou jsme vstali spolu s taťuldou a chystali se vyprovodit Terku na nádraží. Půl hodinky, nebo tak nějak jsme čekali než přijede Student, když Terka nastoupila, konečně jsme vyrazili směr domů, a já šla spát, protože mi bylo prostě na blití.

No, už je zas skoro večer, to je síla jak to zas utíká. Doufám, že mi příští tejden dorazí ta čepka. Už se mi nechce čekat, sakra! Dokonce se mi zdálo, že mi přišla jakási jiná :D Mimochodem, zítra si hodlám jít koupit nášivku s Kredláčama, a našít si ji na batoh. Bude to vtipný, velice vtipný.

No nic, po dlouhý době všelijakej podivnej zápis, stejně čte zas jenom Mišulí, pokud ta vůbec ještě čte :D Já odcházím překládat Damnation And A Day a poté si přečíst Miltonův Ztracený Ráj (podle kterýho je tohle CD napsaný :)  - mimochodem, už mám přečetnou knížku, podle který Dani napsal Midian - a už dlouho jsem u ničeho tak neřvala) a pak zas dojde mamka otravovat s Chodúrstár, tak radějc jdu číst, dokud tu můžu bejt.

Mimochodem, mám první trsátko! Od basáka Leaves' Eyes, že mi přistálo na bundě jsem si všimla až když odešli, ten chlast potlačuje smysly, svině :D

Zdařbůh, vole!
Eeeh.
Filthie MissH

Read more...

We breathe by virtue of their rot...

To velký volno uteklo ani nevím jak a zítra už je zasejc škola. Píšu asi jenom proto, abych informovala, že se chystám otevřít české webstránky o CoF. Nijak jsem na žádné nenarazila, což mi přijde docela jako škoda, a já mám chuť i zápal s něčím takovým začít. Jen počkám, až mi jedna skvělá holčina udělá design a pak ji ještě asi zaotravuju ohledně cutenews a coppermine gallery, musí to mít grády. Tak snad ty moje plány nějak vyjdou, moc ráda bych to uskutečnila, doufám že budu mít štěstí a hlavně pevné nervy.

Momentálně nemám chuť nějak se vypisovat z víkendu, i když byl suprovej. Hodlám si teď akorát sednout a dál podporovat svou závislost.

Mějte se, jak uznáte za vhodné.
MissH

Read more...

11/11/2009/21:33

Jsem tak zmatená... snažila jsem se vyprodukovat něco, co by na sebe nějak navazovalo, co by se rýmovalo, co by dávalo smysl, ale prostě nějak slovy nedokáž popsat, jak mi je.
Píšu si s Marťou a... přemýšlím, kdy na mě konečně taky dojde řada. Popravdě, už mě ale fakt nebaví čekat, uvědomění si, že jsem propásla jednu příležitost a pak další a zas další... mě děsí.

Vykradenej krám

Okna rozmlácený

Jen panenka ošoupaná

Jako cosi zvrácený

Tam leží

Chtěla by moc

Cítit svý srdce bít

Prosit je zbytečnost

Chce jenom žít

Ne sama

Doufá, že snad

Šanci další polapí

Doufá že jednou - brzy

Láska se dostaví

Zatím je však sama

Jako něco zvrácený

Ve výloze vykradený

A neví co dál

***

Poslouchám ty "moje" starý srdcovky, protože ty snad ale úplně nejlíp léčej. Ty texty vystihujou tolik pocitů smíchanejch uvnitř, až je zvláštní, že to někdo dokáže tak dobře popsat.

Prolomils ledy, a já plakala

Přikryls slunce, a já usnula

Šeptals pravdu, a já se smála

Políbils mou duši, a já zemřela

***

Ten sen zemřel ještě než se stihl narodit

Nevinnost je ztracena... tak jako já

Ale já stále předstírám, že jsem silná

A stále hledám místo, kam patřím

***

Má věčná samota

Dnes v noci žebrám o sny a lásku

Má věčná samota

Ale co cítím je bolest a nenávist

***

Bez tebe to nezvládnu

Kdybych tě tak mohla držet v náručí

Nikdy bych tě nepustila

Bez tebe to nezvládnu

Kdybych ti tak mohla říct

Že tě miluju...

***
Nač růže pěstovat

když slunce nesvítí

Nač někoho milovat

když on to necítí

***

Nevím, proč jsem ti nikdy neřekla...
Nevím, proč jsem to nikdy nezkusila...

Nevím, proč ses nikdy nezeptal...
Nevím, proč ses nikdy nezajímal...

***

Motlitba k Bohu, který je hluchý a slepý

Poslední obřad pro duši v plamenech

Tři malá slůvka (I LOVE YOU) a otázka:

Proč?

***

Někdy cítím, že bych se neměla chtít změnit

A myslím, že všichni se musíme změnit

A nyní cítím, že nemám co ztratit

***

Potřebuju slepit, slepit to rozbitý srdce

Tvé oči se naplní vášní, co vytéká z mých žil

A padá z mých očí

Jsi mou zkázou

A i když líbáš mé srdce, je stále zlomené

Ok, další citovej výlev mám za sebou. Zítra jedu na Slovensko, takže, kdo to zná, ještě ze sblogu, hodlám si zasejc zapisovat cestu, jako vždycky, pak dny atd. Máte se na co těšit, bude to celej víkend, takže zas kupa zbytečnejch řádků a zbytečnejch keců.

Mějte se jak uznáte za vhodný (až na vyjímky!)

MissH

Read more...

Do prdele s vámi, lidi...

Proč se chováte jako ty největší svině? Člověk má chvilku pocit, že stojí pevně nohama na zemi a najednou, z ničeho nic padá. Z "kamarádů" se stávají svině, co hrabou jenom pro sebe. Tak na co má pak člověk vůbec stát o nějaký kamarády? V poslední době mě z mojeho okolí nezklamali dva lidi. Zbytek mám chuť nakopat do prdele nebo... i horší věci. Proto říkám: Doprdele s vámi, všemi. Seru na vás. Vy po mě kamenem, já po vás cihlou, jak říká jedna FB skupina. Seru na to. Na všechno.

Mám chuť přidat nějakou "nenávistní" písničku... Hmm... myslím, že dobře vím, kdo je na takovéhle věci profík... Corey ji napsal, když mu lidé ubližovali. Ta zlost jít ven nějak musela...

Chci tě podříznout a rozjebat tvé zranění

Chci stisknout tvou tvář a cítit extázi

Chci kopat dovnitř a najít kousek sebe

Protože naše cesty se skříží, jestli nekápneš božskou

Můj pelyněk se setká s tvým pesticidem

Nikdy neodejdeš, protože jsi nikdy vlastně nežil

Jsem nekonečný, smrtelný kojenec

Pojď trochu blíž a ukážu ti proč

(Nikdo - není - v - bezpečí)

Zvuky, zvuky, lidé dělají zvuky

Lidé dělají zvuky, když je jim zle

Nic na práci krom vytrvání v ničem

Jaký je to pocit, být obklopen snem

Který nikdy neměl šanci se uskutečnit?

Na co kurva koukáš?

Řeknu ti, na co koukáš

Každému ses vysmíval

Podívej se mi od očí pro odpověď - typické

Každý potřebuje víc než

Lži a souvislost na rozřešení

Zase jednou jsem to já, nikdo jiný

Nevzpomínám si, že by to byl někdo jiný

Není to moje, není to spravedlivé, není to na mě

Nikdy mě nedostanete

(Nenávist) Nenávist není dost jako popis toho

(Vřískot) Něco mezi vřískotem a pláčem

Nejsem tu vítán

(Proč) Kdy se dozvím proč?

(Trpký) Trpký jako pach, když zkouším

Nejsem tu vítán

Ruce pryč

Odcházím

Sbohem

Tak deprimující

Chřadnu

Nahlídni

Dovnitř

Chybí mi duše

Vše, co mám je smrt, vezmu tě s sebou

Cítím se tak prázdný, zab' mě jen tak

(Přání) Vše kolem je mé

(Zrno) Nevidím skrz zrní v mých očích

Nejsem tu vítán

(Dolů) Škrábu a drápu celou cestu dolů

(Zůstat) Nenecháš mě kurva zůstat

Nejsem tu vítán

(Žít) Je jiný způsob, jak žít?

(Smrt) Protože je jediný způsob, jak zemřít

Nejsem tu vítán

Read more...

Twat? TWAT!

Uuf, další pondělí úspěšně za mnou. Šílený pondělí. Ráno obvyklé zaspání, doběhnutí na autobus a uvědomění si, že nemám lístek. Škola, další čtverec z matiky, konec úplnej. A do toho mi Zuzka řekla něco co mě málem rozsekalo na sračky... Eeeh já nějak nevím, jestli se tady s tím mám rozepisovat. Pár lidem jsem to už řekla, hlavně těm, který vím, že to dál nepověděj, to bych nějak nechtěla. Každopádně... kdyby to někoho zajímalo :D

Stejně, bože, to snad ani není možný jaká jsem kráva! Proč já vždycky musím přijít na to jak to bylo až tak dlouho po tom, co to bylo?! A ještě k tomu, sakra proč to ti lidi nedávaj najevo, jak já to mám vědět, pak si myslím že nemá cenu se snažit a fakt nejsem člověk, co se snaží i když to tu cenu nemá! Do řiti, v tomhle ohledu jsem na sebe extrémně naštvaná. To je děsný.

Tk se uklidňuju... samozřejmě, CoF, co jinýho? V poslední době nic jinýho neexistuje. Jsem v tom po krk a marně píšu adminům jedné nejmenované stránky ať smažou nechutný odporný překlady, co někdo přeložil online překladačem. Fuj! Chci to přeložit normálně, MUSÍM!

Za chvíli půjdu probudit mamku, půjdem přes net zaplatit tu čepku, a snad ji ještě během týdne pošlou. Snad tak do dvou týdnů přijde, nechci čekat, nevydržím čekat. Představa, že na kebuli budu mít něco co má něco společnýho s... ACH!

Jinak... TWAT (kundička) je pro mě momentálně všecko, všude. Náhodou jsem na to narazila, a padla. Fakt jsem netušila, co to znamená, ale když jsem uviděla tu fotku (ZDE!), byla jsem trochu víc mimo. Naprosto k sežrání, umřu. Snažím se na ni moc často nekoukat, protože není moc dobrý, aby člověku z někoho tak drbalo, nebo snad jo!? A jinak, jak poznám, že mi z něj (z nich) totálně hráblo?

Okey, snad mám dost. Pokusím se ještě přidat nějakou tvorbu, nějak jsem se rozběhla, i když to jako všecko, samozřejmě stojí za velký prd. Eeh, dohrálo mi CD, musím končit a jíti to přepnout :D

Mějte se
MissH

Read more...

Umřít? Teď hned.

Asi chcípnu. Proboha, proboha, ten layout je tak strašně moc DOKONALEJ! Mám chuť nějak jej vytrhnout z pc a nosit ho neustále u sebe. Asi si jednu z těch fotek udělám jako plakát. To prostě nejde. Hrabe mi z něj. Je to normální? Ještě že ta Epica byla. Jen díky ní jsem se zas zaposlouchala...

Dneska jsem se krásně dorůžova vyspinkala, okolo druhé vstala a běžela sem. Z Ebaye jsem si koupila čepičku Nightmare Before Christmas, kterou nosí kupříkladu taky Corey i Dani. (Že by to bylo kvůli tomu? Cheche!)

Pak mi psala Liri, že layout má hotovej... Poslala mi ho a mě spadla čelist. Taková nádhera! Slzy v očích a už jsem kódovala. Miluju ho! Jak Daniho, tak ten lay! Miluju Sandílka! WTH! Tohle asi psychicky nezvládnu. Celou noc nebudu moct spát. Uuuuf.

Návštěvnost tu není nijak vysoká, ehm. Zvláštní, že na sblogu chodilo lidí jak naprdaných... ale stejně mi přijde, že všechny sb co jsem tam měla na mě sraly, protože fakt jenom málo stálo o to být se mnou dál sb. Pche. Nic, hodlám si jít užívat s horkým čajem (v noci je horko, takže netopíme) a úžasným Dusk and Her Embrace. Mějte se jak chcete, mě už je to všecko jedno.  (Samozřejmě až na Mišku, ta se musí mít skvěle, jinak GRRR!)

MissH

Read more...

Does anybody care about me,

if I'm not myself?

What am I supposed to be?

Dnešní den byl opět ve znamení zubařů. Včerejší den závodní, nudný. Zjištění, že jedna nejmenovaná osoba vykládá, že je s náma nuda, jenom proto, aby jsme si mysleli, jak strašně jí ta jedna věc nevadí, mě dost znechutila. Pak taky dneska "vymyslela" jednu věc, co se tak nějak příčí s tím, co o nás povídala. Já nebudu jmenovat. Myslím, že i když sem chodí, nepřečte si to. A i kdyby, asi nepochopí. A jestli jo, snad jí dojde jak to je. Že já nechápu její přístup.

To, co dneska "vymyslela" bych brala. Možná. Ale s podmínkama, více podmínkama. Jedna osoba by mě, jak se znám, začala už první den srát. A ona nejmenovaná osoba bez ní nikam nepůjde. Pak taky vím, že ty, které se mnou jsou už delší dobu mě respektujou takovou, jaká jsem. Respektují moji hudbu, moje názory. To by asi nefungovalo, už jsem to zažila.

Celý týden se táhl jak jenom to šlo a znám to, víkend je hnedle pryč. Snad si aspoň pro teď ten čas tak nepohne.V úterý zas zubař, doufám že naposledy. I když zubařka do mě valí hovna a já se chechtam jak blázen, příjemný to není, to ne. Tak snad už naposledy. Doufám.

Poslední odstavec. Během víkendu by mi měla Lirael (♥) udělat layout. S kým s čím, no, bude to velice překvapivé. Snad se jí povede, budu přešťastná pokud ano, poslední dobou mi z toho koho čeho velice silně přepíná. Ani mi to nevadí.

Snad brzo v novém.
MissH

Read more...

Kdože? Cože? Jo tak...

Dneska je úterý. Zítra jedna krásná písemka z matematiky, proč se netěšit? Pozítří závody neplavců, ještě abych se netěšila. Pátek? Teror. Trhání, mučení. Nenávidím to, fuj, ble. Už tam nikdy nechci.

Včera? Vytahování stehů. Ne, nebolelo to. Bylo to ale nepříjemné. Bůhví proč jsem se tam pak doktorovi složila pod nohy.

Teď nějak sedím a... nevím, co psát. V hlavě se mi hemží lomený výrazy, ty mi snad nikdy v životě už nedaj pokoj.  
(Er na druhou plus er es lomeno er es mínus es na druhou) : (er es plus s na druhou lomeno er na druhou mínus er es).
Fuj.

Dále fyzika, samozřejmě.
Elektrické pole se projevuje silovými účinky, bla bla bla.

První den školy a už jí mám plné zuby, no to je moc. Pak tatínek shání někoho na protekci. To je moc todleto. I když třebas se to bude hodit, kdo ví. Aspoň známosti. A chce, abych měla implantáty. Kdybysme už do těch zasranejch rovnátek nevrazili skoro pět tisíc a neměla bych na patře díry jako do prdele, kdyby implantáty tak zasraně nebolely a nebyly tak zasraně drahý, jdu do toho. Do háje, jak já je už nechci. Stydím se za to, fuj.

Nic jiného, zajímavého se neděje. Jede mi tu v pozadí ordinace, bože, taková kravina, jak to můžou točit, psát, proboha. Asi budu končit. Tohle je stejně "zápis" na prd. Ještě něco málo udělám tu, uvěřím si další čaj na kloktání a půjdu se pokoušet vyrvat to sama ven. Uvidíme.

Dobrou
MissH

Read more...

This is It!

Dnešní den je, tak jako celý týden, čistě válecí. Menší povyrazení přijde až večer, kdy se s mamulí chystáme na This is it. Docela se těším, Majkla jsem nikdy neposlouchala, ale co, on byl někdo, a ráda pudu, už proto že mamulí to teď nemá lehký.

Včerejší operace (pokud se tomu tak dá říkat) byla velice... vtipná?
Teda... umrtvili mi pravou a levou stranu tlamky a první co začali, tak řezat do tý levý... Já začala řvát, protože to neskutečně moc bolelo... Tak se přesunuli (:D) na pravou stranu, kde řezali a pálili, či co to bylo, každopádně smrdělo to jak špačky od cigár :D

Za půl hoďky jsem vylezla z ordinace, klepala se jak ratlík a hned si sedla, protože svět se mi dost nechutně točil. Dostala jsem papírek jak se starat o rány a čekala, až přijede odvoz, tedy tatínek.

Cestou domů mi začala odeznívat injekce a já se málem složila. Sestřička řekla mámě, aby mi koupila hodně zmrzliny, tak hned jak jsme dorazili domů mamka běžela nakoupit nějaký ty ledový pochutiny.

Chvíli jsem jenom tak ležela, polykala krev a doufala, že usnu. Pak jsem to už nevydržela a s pomocí dvou zrcadýlek jsem se šla kouknout, jak to vypadá. Nádhera. Dvě obrovský zakrvavený díry se štychama. Nemohla jsem zabránit smíchu, vypadalo to tak vtipně, ještě jsem ani mluviti nemohla.

Po nějaké té době jsem přece jenom usnula, i když jsem měla děsivé sny a neustále se budila  s tím, že mám poslintanou bradu :D

Dnešek už je dobrej, konečně jsem schopná jít si sednout sem a večer jít ven :) I když s mou mluvou na tom stále nejsem kdovíjak valně :D

Tak, asi končim. Velice obšírně jsem popsala vlastně nic zajímavého, ale teda když v mý rodině všici odmítaj koukat na ty dvě krásný díry, musím to aspoň popsat tady :D.

Mějte se,
MissH.

BTW.: Ještě chci poděkovat tý mojí holčině, která se mi jako jediná ozvala a vyptávala se jak mi je :) Konečně si začínám urovnávat, komu stojím za pár esemesek ;) Mám tě ráda Zuzz :-*

Read more...

24.10.2009

Jeden z nejkrásnějších...

Konečně jsem se řádně vyspinkala a jdu se vrhnout na popis včerejšího krásného nádherného dne.

Někdy před obědem se u nás objevila Miška, které jsem ukázala Zlín z našeho mrakodrapu, prošly jsme se trochu po městě, zašly k nám, já se převlékla, pak ještě zacházka k babulí, kde jsme si vzaly jídlo (které stejně nakonec nikdo nejed'), já se zasejc skočila převlíct a šly jsme k MoR Café :D

Jelikož bylo fakt málo hodin, ještě jsme šly zas do města, konkrétně do KFC, kde jsme asi hoďku seděly. Kolem půl čtvrté jsme se vybraly zasejc k Čubkovu a už seděly před MoRem.

Asi kolem páté jsme už nevydržely sedět venku (i když to, že jsme viděly vycházet Simone s jejím přítelem z busu nás slušně zahřálo :D) a vlezly dovnitř, kama se neustále procházeli členové kapely, ať už Epicy nebo Sons Of Seasons. Simone kolem nás aspoň 3x prošla a vždycky byla fakt na dosah ruky a my vždycky jenom vyvalily oči a hleděly :D Stejné to bylo s ostatníma klukama, jako bychom viděly duchy :D

Koncert začal a na scénu naběhli Sons Of Seasons. Přes první odpor (protože zdržovali Epicu :D) jsem si uvědomila, že i přes to, že to není žádná tvrďárna, vcelku se mi to líbí. Začaly jsme se docela hejbat, když skončili (bylo to fakt krátký, cca 30 minut) a přišli Amberian Dawn. Nic zajímavého, dělaly jsme tam s Mišulí prdel, tancovaly makarenu a nevím co ještě :D

Konečně jsme se dočkaly. Resign to Surrender, kluci přiběhli a my, s nádherným výhledem jsme viděly úplně všechno, co se na scéně dělo. Lidi se vůbec netlačili, absolutní pohodka. Zpívaly jsme, tančily, mrkaly na kluky (bože, jak mi bylo nádherně, když se na mě Yves úsmál! :D *slint*), pokoušely se chytit cokoliv, co kluci hodili (já flašku od Marka, Miška ručník od Marka :)  ), když se k nám Simone naklonila, chytily ji za ruku... Prostě nádhera, absolutně nejkrásnější zážitek.

Ani jsme se nenadály a byl konec. Sotva jsme se dovlekly k baru, koupily si další pití a šly čekat, až se všici dovalej na podpisy. Lidi se rychle vytratili a zbylo fakt jenom pár fandů. Po dlouhém váhání jsem si koupila cd a nechala si ho podepsat, už teď leží na slavnostní poličce, kterou jsem pěkně odklidila jen kvůli rozrůstajícím se věcem odnesenym z koncertů :D

Ještě nepřišli a tak jsme si (protože stoličky fakt byly plné) sedly na zem. Po chvíli přišel kytarista ze Sons Of Seasons a dal nám letáčky jako reklamu na jejich cd. Pak že si ho máme koupit a my jenom že "no money" :D Tak chvilku koukal a za chvíli už celá skupina řvala "cédéééčkáá, plakááátyyy" (samozřejmě anglicky :D).

Po chvíli kluci fakt dorazili a my se nahrnuly pro fotky a podpisy :) Řekli nám, že Simone přijde až se osprchuje, tak spousta lidí čekalo jen na ni. Nakonec teda nepřišla, sice mi to bylo v tu chvíli docela líto, ale nakonec mám fotky se všema ostatníma, tak co :)

No, prostě... nevím, možná že jsem na něco zapomněla, každopádně to bylo nádherný, nezapomenutelný a já doufám, že takových úžasných koncertů (kde si zasejc něco chytim :D) bude ještě plno :)

Tak a tady jsou fotky, kterýma tenhlecten článek uzavírám :) Mišulí, kdybys zaznamenala, že jsem na něco důležitýho zapomněla, napiš :D

 

Tak se s vámi loučím, teda spíš s Mišulí, co si to určitě jako jediná dočetla, nebo jako jediná vůbec četla :D

MissH

Read more...

Již zíítra...

... to všechno vypukne. Neskutečně moc se těším. Bojím se, že dnešní noc nebudu moc spát, jak moc se těším. Plus mi bude volat Terka, tak to uchcávám z nedočkavosti.

Celkově týden utekl neskutečně rychle a já nadšeně vyhlížím sobotu, příští středu a se zoufalstvím čtvrtek, kdy chvátám na operaci tlamky. Docela se bojim co mi tam hodlaj udělat, nechci dopadnout jak malej Wonka :D

Momentálně mi ničí ušní bubínky Candance s Walls Of Jericho a když mě tak napadá, co kdyby si spolu s dalšíma úžasnýma skupinama udělali menší výlet do Zlína? Zasraný hamburgáři!

Projíždím si obrovskou knihu o člověku, a když říkám obrovskou, myslím to doslovně. Nevím, jestli jste někdy viděly tyhle knížky na pultech, jsou fakt monstrózní. Mají snad 20kilo a fakt těžko se nosej :D Ale moc ráda v nich listuju :D:D:D

Jedna obrovitánská kapitola - psychika, myslím, že něco pro mě. Asi se konečně začtu. :D

Proč pláčeme?
Pláč je výhradně lidskou reakcí. Ostatní živočichové též roní slzy, ale jejich jedinou funkcí je proplachovat oči. Pláč je projevem emočního stavu, možná aby vzbudil soucit. Některé důkazy nasvědčují tomu, že slzy při pláči mají jiné složení než ty, které zvlhčují spojivku. Snad tedy pláč těo zbavuje stresových hormonů - odtud úleva, když "jsme si dobře poplakali". Někomu může připadat zvláštní, že pláčeme též z radosti, ale možná se v moku příslušné okruhy překrývají. Ať již pláčeme radostí či žalem, slzy musí být prazákladní emoční reakcí, protože je lze jen ztěží předstírat.

  Jinak... ráda bych takhle vzkázala jednomu člověku, i když vím,že tuhle stránku nezná a nikdy se na ni snad nedostane, že mě neskutečně sere, jak mi leze do prdele, i když dobře ví, že nestojím o jeho pomoc. Já nepotřebuju, aby mi někdo neustále něco podával jako bych byla malomocná. Možná, že to někomu přijde galantní nebo já nevím co, ale já nepotřebuju, aby mě neustále někdo obskakoval. A pokud mi chce něco říct, tak ať to řekne a nepíše mi zaheslované správy. Tohle mě prostě sere. Nesnáším takové týpky. Chceš? Tak si o to řekni. Kecy jako "dobře se s tebou kecá". Nejsem idiot. Takže mi dej pokoj, nemáš šanci.

Uuf, muselo to jít ven. Já nevím jestli to ten, kdo to přečte pochopí. Snad mé milé spolužačky ano. Možná i budou vědět o koho jde, ale nějak je mi to jedno, prostě mě to sere. Nejsem žádná porcelánová panenka. Co na tom že jsem "opožděná". Mě už je to úplně jedno. Já si počkám. A dočkám se. A bude to stát za to. Vím to.

Mějte se
MissH

Btw v neděli, no možná že se to tu objeví až o prázdninách, nevím, každopádně čekejte výpisek toho inkriminovaného dne a (snad) nával fotek. Pokud Míša bude chtít fotit :D

Read more...