.

You don't know what you did to me...

And I won't give you the courtesy...

You never know how much I cried...

Show you tears?

I'd rather die!

Jak krásný pocit, když si uvědomíte, že člověk, který jste si mysleli, že při vás stojí a pomáhá vám, tu vlastně vůbec není, že tu vlastně ani nikdy nebyl a vy jste si to snad celý vymysleli, jenom abyste zabavili svoji znuděnou mysl. A co zážitky? Jako by nebyly, jako by se vypařily a vy si připadáte jako kus hadru ze sekáče, člověk za vámi přijde, až když už neví, za kým by šel, protože na řešení problému jste vy přece ten nejlepší, když už nemáme na drahý hadry, jdeme tam, kde je poslední možnost něco sehnat. Slibuje, ale to je tak všechno, co dělá, své sliby neplní už hodnou dobu. A vás to bolí, protože si uvědomujete, že jste ztratili někoho, o kom jste si mysleli, že byl přítel. Jenomže on nebyl. A nebude.