Voices..

Cože...? Tohle jsem psala...? Fakt...? Divný, jak člověk zapomíná... Fakt si neuvědomuju, že bych něco takového vůbec kdy napsala, každopádně z toho, jak je to napsaný poznávám, že to je moje práce...

Tisíce výkřiků do prázdna

Deroucích se z vyprahlých úst

Tisíce rudých slz tekoucích po zemi

Spadaných z očí od vran vyklovaných

Miliony prázdných objetí

Bez citu

Hlasy šeptající úlisné lži

Tvého zničeného života

V rukách tvých nástroj zkázy

Co všechny přivede nás do ráje

Miliony očí sledujících hvězdnou oblohu

Na níž hoří jiné světy

Miliony úst líbajících zkřivený odraz v zrcadle

Co odráží bolest milujících

Tisíce padlých andělů

Co bojují proti Stvořiteli tichý boj

O němž nikdo neví…

Jeden svět uprostřed tisíců jiných

Noc černé magie, noc vrahů

Jeden sen proti milionům nočních můr

Smrt je blízko, bojte se nákazy

Co přivede vás… do pekla

Read more...

Boom De Ah Dah!

Po delší odmlce znovu píšu, ale nečejte žádné výpisy jak jsem se měla. Nemám chuť cokoliv psát. Chci jenom, abych tu měla to video. The World Is Just Awesome. Je to prostě dokonalé a já se nemůžu vynadívat, zpívám si to celé dny a těším se na každou reklamu mezi pořady na Discovery. Díky vám za tuhle dokonalost, Boom De Ah Dah!

Překlad:

Astronaut1: Tohle nikdy neomrzí, viď?

Astronaut2: To ne

Astronaut1: Tak nějak tě to nutí...

Astronaut: Začít o tom zpívat?

Astronaut1: Ano

Miluju hory

Miluju jasně modrou oblohu

Miluju velké mosty

Miluju, když velryba lítá

Miluju celý svět

A všechny ty zvuky a tu podívanou

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

Miluju oceány

Miluju fakt špinavý věci

Miluju rychlou jízdu

Miluju egyptské krále

Miluju celý svět

A všechna jeho bláznovství

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

Miluju tornáda

Miluju pavouky

Miluju horkou lávu

Miluju velké chobotnice

Miluju celý svět

Je to tak nádherné místo

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

*Slint, fňuk* Není to krásný? :)

A jak Adam podpaluje Jamiemu triko, magor, ale úžasnej magor :D

Zatím, brzo zas tu...

Read more...

The tears come strong again...

Blíží se nám Vánoce a já se popravdě nijak netěším. Sníh roztál, dárky skoro žádné nejsou a nálada žádná, jenom ty pohádky jsou přesně takové, jaké mají být. Dost o Vánocích, nemám náladu smolit tu nějaké kecy o nich, nemám chuť, dneska mám chuť jenom poslouchat cokoliv smutného a truchlit ani nevím nad čím....

Z nevědomé mysli přichází temný přízrak

Po klice šátrá: Sténá po znovuzrození

Věčný nepřítel stále drží se mi v patách;

A ruka na mém rameni v pařát se mění

Napadla mě jediná věc, jak obohatit tenhle článek a to stručným popisem celého roku, který se přehnal neskutečně šílenou rychlostí a zanechal pár hlubokých šrámů na srdci.

Co se týče nového roku, takový otevírák byl teprve lyžák, který měl být jiný než ostatní, a on taky byl, i když trochu jinak. Moje poseroutství to všechno pokazilo a doteď toho zkurveně lituju. Zážitky ale mám nezapomenutelné, i když popisovat je sem nebudu, přece jenom kdo ví, kdo se sem kdy dostane.

Já ani nevím, co se dělo než jsem se nějak dopracovala ke konci školního roku... Během června jsem zažila jeden z nejkrásnějších dnů (Slipknoti v Ostravě) na které se jenom tak nezapomíná... Pamatuju si den akademie jako teď, když jsem se v autobuse rozbrečela a řvala jak malý děcko, přišla domů a skoro týden byla jako jedno velký zombie neschopný čehokoliv. Doteď si připadám jako neschopný kretén, že jsem nic neudělala  a nic nedělám doteď.

Kupodivu nastalo léto a s ním prázdniny, kdy jsem se sem tam sešla s někým ze třídy, jeden čas strávila s Martinou na Slovensku a dlouhou dobu taky s Terkou během Mastera. Léto bylo zase pryč a září tady, my nastoupili jako "velcí" deváťáci a škola byla tak podivně mrtvá, nic na co koukat, no hrůza...

Podzim utekl, s Missynkou jsem navštívila další koncert a to znovu Epicu, která byla nádherná a zapsal se mi do mysli jako další koncert, na který se jenom tak nezapomíná. Pak následoval Zimní Master, který byl super, až na ty úlety při něm a už jsem tady, na konci roku. Rok když to vezmu tak a tak celkově slušně na prd. Až na pár světlých chvil plný slziček a zklamání. Snad bude ten příští lepší, doufám, protože hůř... kdyby bylo hůř, bylo by to na hovno. Fakt na hovno.

A tak zatím vše nej, Veselé Vánoce a přežijte Novej rok,

snad bude příští rok lepší jako tenhle.

Read more...

Ne, ne ne...

Jdu řvát,řvát dokud bude co řvát a jak nebude, budu civět do blba a doufat, že to rychle přejde.

Watch more AOL Music videos on AOL Video

 Pohřbi všechny své tajemství do mé kůže,

Odejdi s nevinností, a nech mě tu s mými hříchy

Vzduch kolem jako by byl klec

A láska jenom kamufláž, co zuřivosti se podobá...

...Sleduju to video už asi posté a snažím si urovnat v hlavě, co znamená. Text té písničky mám už skoro rok vyrytou v paměti a vždycky to byla a bude moje srdcovka, která mi pomáhala v bezesných nocích...

...Tak jestli mě miluješ, nech mě jít

A uteč, než pochopím

Mé srdce je příliš temné, než aby ses starala

Nezničím, co tu není

Předhoď mě mému osudu

Když jsem sám, nemohu nenávidět

Nezasloužím si mít tě

Můj úsměv vzali mi už dávno

Pokud se ještě smím změnit, doufám, že se to nedozvím... 

...Jako cokoliv od Clowna, jehož tvorbu miluju a beru ho jako umělce, jsem si ten klip zamilovala. Po pár shlédnutích jsem si ale uvědomila onu podstatnou věc - že vůbec, ale vůbec nechápu, o co v klipu jde. Lidé na ML.com si stěžují, že je v klipu jenom Corey, že je bez masky, bla bla bla. Mě je to fuk, beru to jaké to je a snažím se jen přijít na to, jaký má klip význam...

...Stále si tisknu tvé dopisy k mým rtům

A opatruju je v sobě tam

Kde jsou uschovány všechny tvé polibky

Nedokážu žít bez tvého světla

Ale to vše se rozbilo

... když jsi odmítla bojovat...

...Věc, co mě neustále nutí přiťouchle se usmívat je to, že tu ženskou hraje ON. Kdo? No Corey přece! Nevím, jestli celou dobu, celý klip, přece jenom, takové tělo a dojít na podpatkách od auta až dovnitř, každopádně na konci určitě, to tetování je nepřehlédnutelné, že? (a zase ten debilní úsměv)...

...Tak šetři dechem, já tě neslyším

Snad jsem to řekl jasně

Nedokázala jsi nenávidět dost na to, abys milovala

Nebo je to pro tebe dost?

Jen bych si přál, abys nebyla mou

To bych ti pak tolik neublížil

Nikdy jsem se netvářil jako svatý

Nitro vzali mi už dávno

Vzala si ho Smrt z Naděje, že odejdeš...

 ... Dál mě fascinuje ten jeho "hérecký" výkon. Nemyslela bych si, že tohle někdy, ehm, zvládne je to slovo? Působí to na mě hrozně zvláštně :) Hlavně to s tou skleničkou - dokonalost. A ta jeho rybička na chodbu mě zase přinutila stupidně se usmívat. Ale stejně mi podivuhodným způsobem uniká to, co tím chtěl básník říci...

...Tak se rozbij o mé kameny

A vyplivni svůj žal do mé duše

Tys nikdy nepotřebovala žádnou pomoc

Prodalas mě, aby ses zachránila

Já nebudu naslouchat tvé hanbě

Uteklas - jsi úplně stejná

Andělé lžou, aby zachovali klid

Má láska byla potrestaná už dávno

Pokud se stále zajímáš,

jen ať se to nedozvím...

...A dokud na to nepřijdu, asi koukat nepřestanu, a myslet na to už vůbec ne. Každopádně tenhle "short film" má ode mě prostě 5 hvězdiček, a to nejen proto, jak tuhle milovanou nenáviděnou skupinu miluju, proto jak obdivuju Clowna a zbožňuju Coreye, prostě i proto, jak nepochopitelně je to vyjádřený. Člověk aspoň pak má nad čím přemýšlet, ne?


Paráda, rozepsala jsem se... Míša se zas při čtení zapotí, vím, že ostatní nečtou, ale i tak díky té Míši, že ty moje stupidní kydy blábláblá někdo čte :) 


 

Read more...

You don't know what you did to me...

And I won't give you the courtesy...

You never know how much I cried...

Show you tears?

I'd rather die!

Jak krásný pocit, když si uvědomíte, že člověk, který jste si mysleli, že při vás stojí a pomáhá vám, tu vlastně vůbec není, že tu vlastně ani nikdy nebyl a vy jste si to snad celý vymysleli, jenom abyste zabavili svoji znuděnou mysl. A co zážitky? Jako by nebyly, jako by se vypařily a vy si připadáte jako kus hadru ze sekáče, člověk za vámi přijde, až když už neví, za kým by šel, protože na řešení problému jste vy přece ten nejlepší, když už nemáme na drahý hadry, jdeme tam, kde je poslední možnost něco sehnat. Slibuje, ale to je tak všechno, co dělá, své sliby neplní už hodnou dobu. A vás to bolí, protože si uvědomujete, že jste ztratili někoho, o kom jste si mysleli, že byl přítel. Jenomže on nebyl. A nebude.

Read more...

Chro chro chro...

Mám chřipajznu jak cip. Nejsem schopná si ani dojít na wecko :D Oči mě pálej, teploměr vyřvává 40 horečku a do toho spíme celá rodina v jedný místnosti (já s maminkou a tatínek na sedačce :D), jelikož mě naši musej strážit :D

Normálně jsem zjistila, že když poslouchám CoF, teplota se mi zvýší, u Epicy a jim podobným se zázračně snižuje :D Navíc neumím psát na tomhle zku*venym ntb, můj starej zlatej pc! Sakra, další noc se blíží a já si nepamatuju, co bylo včera. A ještě k tomu takhle na tom mám bejt ještě aspoň týden. A co víc? V tuhle dobu jsme se měly promenádovat noční Prahou a užívat si volna, namísto toho ležím (a teď už i máti) nemocná a většinu času o sobě ani nevím.

Co si ale uvědomuju je, že sladkej prasečáček Corey měl včera 36 let. Není ani možný, jak ten čas letí... 12.12 slaví narozeninky zasejc tatínek, teď přesně nevím kolik, myslím... 44? Fakt si nejsem jistá :D A za 19 (fakt 19?) dní mě čekaj 15tiny... Hrozný, jak to letí.

Fajn, už se mi zase motají prsty po klávesnici a připadám si, jako bych zapomínala, jak se píše na pc. Jdu spát, snít o těch největších kravinách (vysvětlíte mi někdo, proč se mi zdá o Superstárech? :D) a poslouchat tatínkovo spokojené chrápání, co musí být slyšet snad až někde v tý Praze.

Díky těm, co si vzpomněli a píšou sms :D Mám skoro všecko vypsaný, tak odepisuju dosti střídmo, omlouvám se :D

Jdu si změřit teplotu,
pozdrav pandu :D
Filthie

10.12.2009

Přidávám fotky šatů na ples ;)

 

Read more...

I can't do this without you...

Nezáleží na tom, kdy nebo kde si tuhle písničku pustím, vždycky mě dostane na kolena. Co taky čekat, když se do toho dá ženská s nejúžasnějšíma growlama a ten nejblonďatější prasečák? Pravda, of Walls of Jericho mám radějc vypalovačky, ale Redemption EP neodsuzuju, miluju ho, je to něco tak jinýho, tak krásnýho, slyšet Candance zpívat, ne řvát, ale zpívat... A do toho Corey? Co víc si přát...

Slzy mě zase přemohly.
Nebyla jsem připravená na konec těch časů.
Slibuju, že roztrhám svět, abych tě našla.
Přemýšlím o tom dni.
Udělala bych cokoliv, abych zapomněla na bolest.
Když obloha hoří a květiny umíraj.
Květiny ve mně umíraj.

Nemohu to udělat bez tebe.
Kdybych tě ještě jednou mohla držet, už bych tě nikdy nepustila.
Nemohu to udělat bez tebe.
Kdybych ti tak ještě jednou mohla říct, že tě miluju.

Zavřu své oči.
Vidím tvou tvář.

Držím tě ve svém srdci.
Andílku, jsi můj strážce.
Zpívám tu píseň, takže žiješ navždy.
Jako zuřící bouře.
Jako boj, co nevzdávám.
Den, kdys odešel bude navždy hořet, hořet uvnitř mé duše.

Nemohu to udělat bez tebe.
Kdybych tě ještě jednou mohla držet, už bych tě nikdy nepustila.
Nemohu to udělat bez tebe.
Kdybych ti tak ještě jednou mohla říct, že tě miluju.

Zavřu své oči.
Vidím tvou tvář.

Read more...

Je libo...

... nějakou slátaninu?
Budiž.

Minulej pátek jsem koukala na American History X, v překladu Kult hákového kříže. Tak podivně zvláštní film, víc jak polovinu mě mrazilo v zádech a skoro celej konec jsem probrečela. Celá já, že? Nicméně mě zaujal citát, který použil mladej (ehm, jméno mi teď vypadlo) při zakončení své eseje.

"Nejsme nepřátelé, ale přátelé.

Nesmíme být nepřátelé.

I když vášeň může být napjata,

nesmíme prolomit naše pouta lásky.

Mystický pás vzpomínek se zachvěje při dotyku

a jistota bude nejlepším andělem našich povah" 

Dál jsem taky přečetla Dunwichskou hrůzu, kde mě zase zaujal výpisek z knihy Nekronomikon.

Nelze si mysleti, že člověk jest nejstarší či poslední z pánů na Zemi, či že podstatná část života a hmoty osamoceně se vyskytuje. Starší bytosti byly, jsou a budou. Nikoliv na místech, jež známe, nýbrž mezi nimi, kráčejí klidně, prastaré, bezrozměrné a pro nás neviditelné. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth jest branou. Yog-Sothoth jest klíčem k bráně a strážcem brány. 
Minulost, přítomnost, budoucnost, vše se v Yog-Sothoth spojuje. On ví, kudy starší bytosti prorazily kdysi a kudy prorazí opět. Ví, kudy chodily po zemských pláních a kudy budou po nich chodit opět, a proč je nikdo při chůzi nevidí. Podle pachu člověk občas pozná, že nablízku jsou, však jejich vnější podobu žádný člověk nespatří než v rysech těch, jež s lidmi splodily. A těch jsou mnohé sorty, odlišující se podobou od nejsprávnějšího lidského ideálu až po tvary bez formy či hmoty, což ony jsou. Procházejí, neviditelné a odporné, osamělými místy, kde ve správném čase byla pronesena slova a vykřičeny obřady. Vítr brebentí jejich hlasy a země mumlá jejich vědomím. Ohnou les a rozdrtí město, a přesto les ni město nespatří ruku, jež je ničí. Kadath v mrazivé pustině je poznala,  kdo zná horu Kadath? Na ledové poušti na jihu a potopených ostrovech v oceánu jsou kameny, na nichž jejich pečeť vyryta jest, však kdo kdy zřel zamrzlé město či uzavřenou věž ověnčenou chaluhami a vilejší? Velký Cthulhu jest jejich bratrancem, ale i on je nevidí než matně. 
Poznáte je podle jejich pachu. Drží vás pod krkem, ale vy je nevidíte. A jejich obydlí je stejné jako váš hlídaný práh. Yog-Sothoth jest klíčem k bráně, v níž se setkávají sféry. Člověk vládne tam, kde kdysi vládly ony. A ony budou brzy vládnout tam, kde dnes vládne člověk. Po létě přichází zima, po zimě léto. A ony čekají, trpělivé a mocné, protože zavládnou zas.

Je tu snad ještě někdo, kdo pořád čte? Fajn, pro mé vlastní pobavení pokračuju. Nejkrásnější, nejdokonalejší úryvek z Cabalu. Konečně jsem ho pochopila. Ty slzy ale stejně tečou furt :)

 "...zničil jsem jediný domov, který měli."

"Ty jsi ho nezničil."

"Kdybych se tu nikdy neobjevil, Midian by teď ještě stál," řekl. "Musím tu škodu napravit."

"Tak mě vezmi s sebou," naléhala. "Půjdeme společně."

"To nejde. Ty jsi živá, Lori. Já ne. Ty jsi pořád člověk. Já ne."

"To ale můžeš změnit."

"Co to povídáš?"

"Můžeš ze mě udělat totéž, co jsi ty. Není to přece tak těžké. Jedno kousnutí a Peloquin tě změnil navěky. Tak změň i mě."

"Já nemůžu."

"Chceš říct, že nechceš."

Hrot Deckerova nože zabodla do vrstvy prachu a špíny na zemi.

"Ty se mnou prostě nechceš být. Jednoduché, že?" Sevřenými ústy se pousmála. "Nemáš odvahu mi to říct?"

"Až dokončím svou práci..." odpověděl. "Pak možná."

"Aha, asi tak za sto let nebo tak nějak?" zamumlala - a už tu byly slzičky. "Pak si pro mě přijdeš, viď? Vyhrabeš ze zěmě. Celou mě zulíbáš. Povíš mi, že bys býval přišel dřív, ale že čas prostě ubíhal."

"Lori."

"Sklapni," odsekla. Už se na něj vůbec nedívala; jen pozorně zkoumala ostří nože. "Na co čekáš? Já ti přece nebudu vykládat, že je všechno v pořádku! Jen si jdi. Já už tě nikdy nechci vidět!"

Vstal. Její hněv ho bolel, ale bylo to jednodušší než slzy. Pozpátku ušel tři kroky; pak pochopil, že ho neobdaří ani úsměvem, dokonce ani pohledem, takže se k ní otočil zády.

Teprve potom zvedla hlavu, ale pohled měla i nadále odvrácený. Teď a nebo nikdy. Přiložila si hrot Deckerova nože na břicho. Věděla, že ho jednou rukou nezarazí, a tak si klekla na kolena, rukojeť upevnila ve vrstvě hlíny a nalehla si vlastní vahou na čepel. Bolelo to příšerně. Křičela bolestí.

Obrátil se a spatřil, jak se svíjí a jak z ní krev proudí do země. Doběhl k ní a převrátil ji na záda. Už se prudce otřásala ve smrtelných křečích.

"Lhala jsem," mumlala. "Boone... já jsem lhala. Ty jsi to jediné, co chci vidět."

"Neumírej," prosil. "Ach, Bože na nebesích, neumírej."

"Tak mě zastav."
"Nevím jak."

"Zabij mě. Kousni mě... dej mi balzám."

Bolest jí zkřivila tvář. Zalapala po dechu.

"Nebo mě nech umřít, jestli mě nemůžeš vzít s sebou. Bude to lepší než žít bez tebe."

Něžně ji kolébal v náručí a slzy mu stékaly na její tvář. Její zřítelnice mizely za víčky a jazyk v ústech sebou škubal. Bylo mu jasné, že za několik vteřin Lori odejde. Jakmile bude mrtvá, už nebude v jeho moci ji přivolat zpět.

"Takže... ty... nechceš?" zvolala. Už ho neviděla.

Otevřel ústa k odpovědi a pozvedl její krk, aby ji mohl kousnout. Na jazyku ucítil nakyslou chuť její pokožky. Zakousl se jí hluboce do svalu. Její krev měla masitou příchuť. V krku mu stoupal balzám, aby pronikl do jejího krevního oběhu. Otřesy v jejím těla už však ustály. Zhroutila se mu v náručí. 

Odtáhl hlavu od jejího roztrženého krku a polkl, co si vzal. Příliš dlouho otálel. Ať se propadne. Byla jeho rádcem i zpovědníkem a on si ji nechal uklouznout. Smrt ji uchvátila dříve, než měl čas kousnutím splnit svůj slib.

Zděšen tímto svým posledním a nejtruchlivějším selháním položil její tělo na zem před sebe.

Když vytáhl ruce zpod jejího těla, otevřela oči.

"Už tě nikdy neopustím," řekla.

Uf, už nezvládám psát. Záda mě bolej a ještě mě čeká úkol z matiky. Jdu se na to vrhnout. Kdo si to přečetl, tomu děkuju. I když pochybuju, že třebas i Míša si na to troufne. Už se těším, až se kouknu na blog, jak nám to tam vypadá. To bude dlouhý.

Uf
Chcípy chcíp
Filthie

Read more...