.

Kdože? Cože? Jo tak...

Dneska je úterý. Zítra jedna krásná písemka z matematiky, proč se netěšit? Pozítří závody neplavců, ještě abych se netěšila. Pátek? Teror. Trhání, mučení. Nenávidím to, fuj, ble. Už tam nikdy nechci.

Včera? Vytahování stehů. Ne, nebolelo to. Bylo to ale nepříjemné. Bůhví proč jsem se tam pak doktorovi složila pod nohy.

Teď nějak sedím a... nevím, co psát. V hlavě se mi hemží lomený výrazy, ty mi snad nikdy v životě už nedaj pokoj.  
(Er na druhou plus er es lomeno er es mínus es na druhou) : (er es plus s na druhou lomeno er na druhou mínus er es).
Fuj.

Dále fyzika, samozřejmě.
Elektrické pole se projevuje silovými účinky, bla bla bla.

První den školy a už jí mám plné zuby, no to je moc. Pak tatínek shání někoho na protekci. To je moc todleto. I když třebas se to bude hodit, kdo ví. Aspoň známosti. A chce, abych měla implantáty. Kdybysme už do těch zasranejch rovnátek nevrazili skoro pět tisíc a neměla bych na patře díry jako do prdele, kdyby implantáty tak zasraně nebolely a nebyly tak zasraně drahý, jdu do toho. Do háje, jak já je už nechci. Stydím se za to, fuj.

Nic jiného, zajímavého se neděje. Jede mi tu v pozadí ordinace, bože, taková kravina, jak to můžou točit, psát, proboha. Asi budu končit. Tohle je stejně "zápis" na prd. Ještě něco málo udělám tu, uvěřím si další čaj na kloktání a půjdu se pokoušet vyrvat to sama ven. Uvidíme.

Dobrou
MissH