879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879


879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879879

879879879879879879879879879879879
879879879879879879879879879879879879879879879
879879879879879879879879879879879
879879879879879879879879879879879879879879879879879
879879879879879879879879
879879879879879879879879879879879879879879879879879879

Read more...

přesun!!!

http://www.mournful-lullaby.blogspot.com/

Všecko zůstává stejný, krom adresy :D:D:D

Read more...

Knife in my back...

(Wednesday 13 - With Friends Like These)

Přátelství mohou narůst rohy a ocas

Ten pocit moc dobře znám.

Jste tak perfektní, poctiví, čestní a pěkní, jasně

Vím že nejlepší věc, která se mi stane

Bude, když mi zmizíte ze života

Nůž v zádech, dík za vzpomínky.

S přáteli jako tihle, kdo by potřeboval nepřátele?

Poctivost je něco, com postrádáte

Utíkám z pokoje s noži v zádech.

Nůž v zádech, dík za vzpomínky.

S přáteli jako tihle, kdo by potřeboval nepřátele?

Vezměte mi to, ale nikdy nebudete jako já

A věřte si čemu chcete.

Ale pravda je, že jste tak slepí...

Jste tak perfektní, poctiví, čestní a pěkní, jasně

Vím že nejlepší věc, která se mi stane

Bude, když mi zmizíte ze života

Nůž v zádech, dík za vzpomínky.

S přáteli jako tihle, kdo by potřeboval nepřátele?

A vy si říkáte přátelé.

Read more...

Dancing on the abyss...

 Mater Lacrimatum
Je Matka Slz
Vítám Královnu čirých potěšení
Zlomyslné a tragické
Jsou vlákna její magie

Křičí nocí

Je sexem a smrtí a víc
Vůní zla v třpytícím se městě
Panna a děvka
Pro rohy rouhání
Je naší Matkou Slz
Vytím větru
Je milenkou našich strachů
Mater Lacrimarum
Matka
Vítám Bohyni bouře
Tančící v propasti
V záblescích světel
Temná hvězda zrozena
Když měsíc visí na obloze
Sabatový a silnější jak krvavě rudý západ slunce
Znáš důvody proč
Dnes nebesa hoří
Je naší Matkou Slz
Vytím větru
Je naší Matkou Slz
Víc ve smrtelném hříchu
Je naší Matkou Slz
Chaosem ve vesmíru
Je milenkou našich strachů
Mater Lacrimarum

Přemýšlím a momentálně nemám moc času, jelikož se hodlám jít za chvíli hodit do vany, takže něco delšího a smysluplnějšího hodlám přidat někdy během zítřejška, možná středy, ale doufám, že zítra něco zvládnu.

Zatím prosím Mišulína o strpení, brzo něco bude :D
Filthie :)

Read more...

Satan's Bible

"Miluj bližního svého bylo vyhlášeno za nejvyšší zákon, ale jaká moc tak rozhodla? Na jaké logicky zdůvodněné autoritě se zakládá evangelium lásky? Proč bych neměl nenávidět své nepřátele  - kdybych je miloval, nevydával bych se jim na milost?"

***

1. Blahoslaveni silní, neboť jejich bude Země - prokleti slabí, neboť se jim dostane jha!

2. Blahoslaveni mocní, neboť oni budou chováni v úctě mezi lidmi - prokleti slabí, neboť budou vyhlazeni!

3. Blahoslaveni troufalí, neboť oni budou pány světa - prokleti pokorní, neboť budou ušlapáni pod rozeklanými kopyty!

4. Blahoslaveni ti, kteří se vzpírají smrti, neboť jejich dny na Zemi budou dlouhé - prokleti ti, kteří vzhlížejí k plnějšímu životu v záhrobí, neboť se ztratí mezi mnohými!

***

Sedm smrtelných hříchů podle křesťanské církve: chamtivost, pýcha, závist, zloba, obžerství, smilstvo a lenost. Satanismus se těchto hřichů zastává, neboť všechny vedou k tělesnému, duševnímu nebo emočnímu uspokojení.

Satanista ví, že na chamtivosti není nic špatného, znamená pouze, že někdo chce ještě víc, než má. Závist znamená, že se zájmem pohlížíme na mejete druhých a toužíme získat podobné věci pro sebe. Závist a chamtivost jsou motivačními silami ctižádosti - bez ní by se těžko dalo dosáhnout něčeho významného. Obžerství, neznamená nic jiného, než že jíte víc, než je třeba, abyste se udrželi při životě. Když se přejídáte a hrozí vám obezita, další hřích - pýcha - vás přiměje, abyste se snažili vypadat tak, abyste znovu získali ztracenou sebeúctu.

Nechuť k rannímu vstávání znamená, že hřešíte leností. Pokud budete ležet v posteli dostatečně dlouho, zjistíte, že pácháte další hřích - smilstvo. I sotva znatelné vzbuzení sexuální touhy znamená provinit se smilstvem. Příroda, aby pojistila rozmnožování lidstva, učinila z pohlavní touhy nejsilnější instinkt, hned po pudu sebezáchovy. Když si to křesťanská církev uvědomila, udělala ze soulože prvotní hřích. Tak dosáhla toho, že se hříchu nikdo nevyhne. Samotná vaše existence je důsledkem hříchu - prvotního hříchu!

Nejsilnější instinkt každé živé bytosti je pud sebezáchovy, který nás přivádí k poslednímu ze sedmi smrtelných hříchů - ke zlobě. Není to snad náš pud sebezáchovy, která se probudí, když nám někdo ubližuje a my se tak rozzlobíme, že jsme schopni bránit se dalšímu napadení?

Jelikož přirozené instinkty vedou člověka ke hříchu, všichni jsou hříšníci, a všichni hříšníci přijdou do pekla. Pokud se všichni dostanou do pekla, setkáte se tam se všemi přáteli. Nebe musí být zabydleno pěkně divnými tvory, kteří žili pouze proto, aby se dostali někam, kde budou moci navěky drnkat na harfy.

***

Read more...

Suicide and Other Comforts

Ještě jeden příspěvek, než se odhodlám jít na kutě, a to jeden song od Kredláčů. Miluju je. A nepřechází mě to. A kupodivu... nevadí mi to!





Jdu, sámV místě mrtvýchPoražen žalemA zde, jsem vyrůstalTak vděčný za bázeňŽe bych přísahal, že je to nebe
Ach, sladký MájOděn ve smutkuOdvalující kameny
S těmi slovy načmáranými na useknuté ruceSlzy padají jako kusy skla, jež ležíV řekách, jako hříšníciZameť se mnou, aby ses připojila k prokletým
Potemnělá oblohaDen, kdy smích zemřeHbitě mění se v nocA zůstává v Jejím pohleduZírajícím na nůžAch Bože, jak lehké je nyní obětovatSvůj život, abych Ji měl u sebe
Tak sbohem vzdálenému hromuTěm hloupým hvězdám, co jsem dřívě uctívalPadlý Otec, jejich OtecLeží čekající v plamenech vespodZatímco má laská, krvavě rudá květinaVolá mě ze zelenající se chýšeNa okraji hřbitova, pláčuProsím, zachraň mě z tohoto Pekla, jež znám
Potemnělá oblohaDen, kdy smích zemřeHbitě mění se v nocA zůstává v Jejím pohleduZírajícím na nůžAch Bože, jak lehké je nyní obětovatSvůj život, abych Ji měl u sebe  Oko za oko odkryto v bibliMá víra je zatracena hořícím idolůmO jeden kříž míň naléhajících na přeživšíTa pánova agónie
A já (Jak moc jsem se snažilVypudit Ji ze své mysliUtrpení osudu potlačeno, když zemřela...)Stále cítím Její tak božskou přítomnostPružné ruce okolo mého krkuJako perutě labutí spletenyKroky při soumraku blízko mých
Sebevražda je ozkoušená a osvědčená formule osvobození
Zachytil jsem Její šepot jako vítr skrz dubyVidím Její tvář v každém stvoření přírodyMezi mlhou a ospalou dírou horečky...Se škarohlídstvím podvádí mě
Sebevražda je ozkoušená a osvědčená formule osvobození 
Slyším Její hlas kde Její hrob Ji ukrývá Sirénní písně zpívá, není hezčíchSebevražedných not, harmonizovaných v menšiněProbodnout sbor s utrpením
Ani světlo ani útesŽádná nepotopitelnost lásky mě neudržíBezpečně daleko od bouřlivých moříNyní se topím, hlasitěUmíráčky duní v mých snechNemyslitelné dostat se skrze tenNetečný a osamělý zimní proud
Potemnělá obloha Den, kdy smích zemře Hbitě mění se v noc A zůstává v Jejím pohledu Zírajícím na nůž Ach Bože, jak lehké je nyní obětovat Svůj život, abych Ji měl u sebe  Žádná další oběť výpravyKde duše jsou zbaveny plášťů svýchNyní cestuji do Zemí LétaAbych ochutnal rty Její zakázanéŽár v mých žilách...

Read more...

You should stop...

... and you should listen. Because dead has stories to tell...

Mám chuť na nějaký sáhodlouhý článek plný nesmyslů, které mě tak obšírně baví vypisovat. Na začátek info, jenom... jsem si po příchodu do školy uvědomila, jak strašně moc nenávidím a jak strašně moc jsem alergická na některé lidi ve třídě. Takový návaly zlosti jsem už dlouho nezažila, to fakt ne... Asi budu agresivní po mámě, vypadá to tak, no :D

Fajn, v pátek a v sobotu jsme byli s rodinkou a jedním známým lyžovat, užila jsem si sníh, jak jinak taky, miluju sníh a všechny tyhle kecy co všude valej jsou mi vysoce u řiti. Miluju sníh.

Dobře, to, co mě teď slušně ovlivňuje, je film na motivy Barkerovy povídky Mrtví mají své dálnice: Kniha Krve, s irským krasavcem Jonasem Armstrongem ♥. Nemůžu se na něj vynadívat, ale představa jeho a té profesorky, no brr :D Každopádně až na nějaké úpravičky povídky se mi film líbí, hlavně se mi ale líbí, jak je udělaná dálnice a prostě samotný Simon McNeal, ten malý špinavý podvodníček :)

Mary Florescuová zůstala sama. Věděla to. Tam nahoře její nádherný chlapec, její krásný malý podvodníček ječel a svíjel se pod doteky mstivé smrti. Mary pochopila jejich záměr: vyčetla jim ho z očí – nebylo to nic nového. Každé etapě dějin byl znám tento neobvyklý způsob mučení. McNeal má být použit k zaznamenání jejich odkazu. Má být knihou jejich paměti. Knihou krve. Knihou krví stvořenou. Knihou krví napsanou. Pomyslela na čarodějné knihy napsané na kůži zemřelých lidí: ona je viděla, dotýkala se jich. Psát knihu krve, to nebylo nic nového.

Ale na takovou svěží kůži, na takovou zářivou pokožku – ach, bože, to je zločin. Ječel, zatímco mu trýznivé hroty zlomků džbánků na vody drásaly tělo. Cítila jeho muka, jako by byla její vlastní, a ta zase nebyla tak strašná…

Dosud hlasitě sténal. A bojoval, a chrlil obscénnosti na své trýznitele. Nevšímali si toho. Shlukli se kolem něj a hluší ke všemu škemrání i úpěnlivým prosbám činili se na něm s veškerým zaujetím bytostí, zahnaných na příliš dlouhou dobu do ticha. Mary poslouchala, jak hlas toho chlapce dohasíná, znavený vlastním nářkem. Zápasila se strachem, jímž jí ztěžkly končetiny. Věděla, že se musí nějak dostat do horního pokoje. Jakkoliv. Nezáleží na tom, co je za dveřmi nebo na schodišti, on ji potřebuje a to stačí.

***

Byl tady, přímo před ní. Dělily je snad jen dva nebo tři yardy spiritualizovaného prostoru. Jejich oči se opět setkaly. Vyměnili si dlouhý pohled, společný světu živých i mrtvých. Bylo v něm slitování i láska. Klam vyvanul, lži se obrátily v prach. Namísto chlapcových podvodných úsměvů jí přicházela v ústrety nefalšovaná něha.

A tím pohledem zastrašeni, umrlci odvrátili hlavy. Jejich obličeje se vypjaly, jako by jim neznámá síla natahovala kůži na lebce, těla tmavla a získávala barvu podlitin, hlasy se ztrácely v předtuše porážky pisklavými. Natáhla se k němu, už nemusila zápasit s hordami zemřelých; odpadali od své oběti jako mouchy zasažené jedem.

Dotkla se, lehounce, jeho tváře. Ten dotek byl požehnáním. Do očí mu vstoupily slzy, stékaly po zjizvených tvářích a mísily se s krví.

Mrtví umlkali. Mizeli kdesi na dálnici. Jejich zášť vyprchala.

Pokoj se začal část po části obnovovat. Vedle chlapcova těla, otřásajícího se pod náporem vzlyků, byla vidět podlaha potřísněná krví, každé prkno, každý hřebík. Okna se stala průzračnými. Venku skomíral den a na ulici se ozýval křik dětí. Dálnice úplně zmizela z dohledu živých lidí. Ti, kdo po ní cestovali, obrátili zraky do tmy a odešli v zapomnění, zanechávajíce za sebou ve světě živých jenom své znaky, svá znamení.

Nahoře v potemnělém pokoji klečela Mary Florescuová vedle chlapce a hladila ho po krví slepených vlasech. Nechtěla odejít pro pomoc dřív, než bude mít jistotu, že se jeho trýznitelé nevrátí. Neozýval se žádný zvuk, až na předení tryskového letadla, které si razilo stratosférou cestu vstříc úsvitu. Chlapcův dech byl tichý a pravidelný. Neobklopoval ho už oblak světla. Všechny smysly fungovaly jako dřív. Zrak. Sluch. Hmat.

Hmat.

Dotýkala se ho tak, jak by se toho dříve neodvážila. Hladila ho. Něžně, pouze konečky prstů, jak slepá žena čte Braillovo písmo, pátrala po vyvýšeninách kůže, kde nacházela nepatrná slůvka zapsaná nesčetným množstvím rukou. I přes všechnu tu krev rozeznávala pečlivý způsob, jímž byla slova vyřezána. Byla dokonce schopna přečíst ve skomírajícím světle sem tam nějakou větu. Byl to důkaz nade vši pochybnost, a ona si přála, ach Bože, jak jen si přála, aby se jí ho nikdy nedostalo. Ale přesto byl zde: potvrzení života mimo tělo, vepsané do těla samotného.

Chlapec přežije, to je jasné. Krev již zasychala a nesčetné rány se zacelovaly. Byl zdravý a silný. K vážnému tělesnému poškození nedošlo, ale jeho krása je navždy ztracená. Od nynějška bude v nejlepším případě předmětem zvědavého zájmu. V tom horším bude vzbuzovat odpor a hrůzu. Ale ona ho bude chránit a chlapec se časem naučí jí důvěřovat. Jejich srdce se nerozlučně spojila.

Po nějaké době, až se slova na jeho těle zacelí, bude mu je předčítat. Bude s nekonečnou láskou a trpělivostí přepisovat příběhy, které zemřelí vypověděli jeho prostřednictvím.

Vyprávění napsané na břiše hezkou kurzívou. Svědectví vyvedené elegantním, vytříbeným písmem, jež mu pokrývalo obličej a temeno. Příběhy na zádech a břiše, na holeních, na rukách.

Všechny je přečte, o všech podá zprávu tak, aby celý svět poznal příběhy, které vyprávěli mrtví.

Ten chlapec byl Knihou krve a ona jejím výsadním vykladačem.

Snesla se tma. Mary přestala snít a odváděla chlapce, nahého, do konejšivé noci.

Toto jsou příběhy z Knihy krve. Čti je, pokud se ti líbí. A uč se.

Jsou kompasem na temné dálnici, která míří ze života k neznámým cílům. Někteří jej nebudou potřebovat. Půjdou v míru, po osvětlených ulicích, vyprovázeni ze světa živých útěchou a modlitbami. Ale pro některé, pro několik vyvolených, mohou nadejít hrůzy, které je rázem zavedou na dálnici prokletých.

A tak čti. A uč se.

Konec konců je dobré být připraven na nejhorší a moudré naučit se kráčet dříve, než tě opustí dech.

***

Miluju Barkerovy výflusty (sakra, proč mě napadlo zrovna tohle slovo?), píše tak... dokonale... U tolika jeho příběhů, jeho knih je prostě absolutně nemožné je zfilmovat, vždyť ono je skoro nemožné si to, co píše představit! Chtěla jsem toho napsat ještě tolik, ale nemám sílu... Asi si půjdu číst, jo, tak nějak to vidím

Bye :-*

Read more...

Say I Dooooo

Tohle není žádná potrhlá fan stránka, kde bych přidávala fotky nebo tak, ale neodolala jsem fotkám z Coreyové svatby, jelikož vím, že se nikde takhle neobjevěj :) Mimochodem si myslím, že se Stephanie jim to neskutečně moc sluší, a teda vidím, že je potetovaná víc jak on :D

 

"Stephanie miluje Coreye, Corey miluje Stephenie. Jejich svatba byla jako nějaká rock'n'rollová show. PfffffsSSSSSSSShT! Jo, některé popisky můžou znít takhle, ale ne tady a ne teď. Vím, že Stephanie miluje Coreye, protože vidím, jak se se zálibou stará o vše okolo něj. Vím, že Corey miluje Stephenie, protože vidím, jak mu dochází dech, kdykoli Stephanie vejde do místnosti... jejich svatba nebyla jenom "jako" nějaká rock'n'rollová show, byl to zkurveně velkej ROCKOVEJ koncert! A proč to byl rockovej koncert? Inu, Stephanie i Corey se pohybujou v tomto podniku... Corey je přece "ten" Corey Taylor, frontman Slipknot a Stone Sour!"

 

 

 

 
Dle mého názoru mnohem sympatičtější ženská jak Scarlett, i když se Scarlett má dvě dokonalý dětičky, že :D

 

 

 

 

 

 

 
Dvě dokonalý dětičky napravo i nalevo něj :D A brejlatej Pan Crahan též, jak vidí mé ctěné oko!

 

 

No myslím že to muselo bejt úžasný, popravdě doufám že jim to vyjde, přeju mu štěstí, tady už nejde závidět :D No zas jsem to tu poněkud zaplnila, aby bylo co prohlížet, tohle se moc často nestává... Ale co už...

Die you little bastard
MissH

Read more...

...

Má mysl zadržuje mé rty od vyslovení slov,
co nikdo nechce slyšet
Ty slova někdo musí říct
Je čas na poslední polibek
Jsem tak blízko k vyřezání vlastního srdce
Tak blízko k hození ti ho do ksichtu.
Kdo bych pak byla?

Ne lepší člověk

O samotě, vyděšená, bez citu

Toto není poprvé, co se cítím, jako by to bylo naposled

Tohle je jediná věc, s kterou jsem si jistá, kterou vím

Dovol mi zeptat se tě, co je se mnou špatně?

Můžeš mi odpovědět?

Pokud ne, tak mě kurva nech být, přestaň si hrát na hrdinu

Popravdě, tyhle slzy nejsou pro tebe, jsou pro mě.

Mé já uvnitř mě, to, co nikdo nevidí

Já, jakou jsem se snažila být

Jsem tak sama, a bojím se, že budu znecitlivěna.

Nakonec myslím, že tohle jsem snad i chtěla

Víš, co chci?

Víš, kdo jsem?

Víš, kým jsem se stala?

***

Read more...

Voices..

Cože...? Tohle jsem psala...? Fakt...? Divný, jak člověk zapomíná... Fakt si neuvědomuju, že bych něco takového vůbec kdy napsala, každopádně z toho, jak je to napsaný poznávám, že to je moje práce...

Tisíce výkřiků do prázdna

Deroucích se z vyprahlých úst

Tisíce rudých slz tekoucích po zemi

Spadaných z očí od vran vyklovaných

Miliony prázdných objetí

Bez citu

Hlasy šeptající úlisné lži

Tvého zničeného života

V rukách tvých nástroj zkázy

Co všechny přivede nás do ráje

Miliony očí sledujících hvězdnou oblohu

Na níž hoří jiné světy

Miliony úst líbajících zkřivený odraz v zrcadle

Co odráží bolest milujících

Tisíce padlých andělů

Co bojují proti Stvořiteli tichý boj

O němž nikdo neví…

Jeden svět uprostřed tisíců jiných

Noc černé magie, noc vrahů

Jeden sen proti milionům nočních můr

Smrt je blízko, bojte se nákazy

Co přivede vás… do pekla

Read more...

Boom De Ah Dah!

Po delší odmlce znovu píšu, ale nečejte žádné výpisy jak jsem se měla. Nemám chuť cokoliv psát. Chci jenom, abych tu měla to video. The World Is Just Awesome. Je to prostě dokonalé a já se nemůžu vynadívat, zpívám si to celé dny a těším se na každou reklamu mezi pořady na Discovery. Díky vám za tuhle dokonalost, Boom De Ah Dah!

Překlad:

Astronaut1: Tohle nikdy neomrzí, viď?

Astronaut2: To ne

Astronaut1: Tak nějak tě to nutí...

Astronaut: Začít o tom zpívat?

Astronaut1: Ano

Miluju hory

Miluju jasně modrou oblohu

Miluju velké mosty

Miluju, když velryba lítá

Miluju celý svět

A všechny ty zvuky a tu podívanou

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

Miluju oceány

Miluju fakt špinavý věci

Miluju rychlou jízdu

Miluju egyptské krále

Miluju celý svět

A všechna jeho bláznovství

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

Miluju tornáda

Miluju pavouky

Miluju horkou lávu

Miluju velké chobotnice

Miluju celý svět

Je to tak nádherné místo

Boom De Ah Dah

Boom De Ah Dah...

*Slint, fňuk* Není to krásný? :)

A jak Adam podpaluje Jamiemu triko, magor, ale úžasnej magor :D

Zatím, brzo zas tu...

Read more...

The tears come strong again...

Blíží se nám Vánoce a já se popravdě nijak netěším. Sníh roztál, dárky skoro žádné nejsou a nálada žádná, jenom ty pohádky jsou přesně takové, jaké mají být. Dost o Vánocích, nemám náladu smolit tu nějaké kecy o nich, nemám chuť, dneska mám chuť jenom poslouchat cokoliv smutného a truchlit ani nevím nad čím....

Z nevědomé mysli přichází temný přízrak

Po klice šátrá: Sténá po znovuzrození

Věčný nepřítel stále drží se mi v patách;

A ruka na mém rameni v pařát se mění

Napadla mě jediná věc, jak obohatit tenhle článek a to stručným popisem celého roku, který se přehnal neskutečně šílenou rychlostí a zanechal pár hlubokých šrámů na srdci.

Co se týče nového roku, takový otevírák byl teprve lyžák, který měl být jiný než ostatní, a on taky byl, i když trochu jinak. Moje poseroutství to všechno pokazilo a doteď toho zkurveně lituju. Zážitky ale mám nezapomenutelné, i když popisovat je sem nebudu, přece jenom kdo ví, kdo se sem kdy dostane.

Já ani nevím, co se dělo než jsem se nějak dopracovala ke konci školního roku... Během června jsem zažila jeden z nejkrásnějších dnů (Slipknoti v Ostravě) na které se jenom tak nezapomíná... Pamatuju si den akademie jako teď, když jsem se v autobuse rozbrečela a řvala jak malý děcko, přišla domů a skoro týden byla jako jedno velký zombie neschopný čehokoliv. Doteď si připadám jako neschopný kretén, že jsem nic neudělala  a nic nedělám doteď.

Kupodivu nastalo léto a s ním prázdniny, kdy jsem se sem tam sešla s někým ze třídy, jeden čas strávila s Martinou na Slovensku a dlouhou dobu taky s Terkou během Mastera. Léto bylo zase pryč a září tady, my nastoupili jako "velcí" deváťáci a škola byla tak podivně mrtvá, nic na co koukat, no hrůza...

Podzim utekl, s Missynkou jsem navštívila další koncert a to znovu Epicu, která byla nádherná a zapsal se mi do mysli jako další koncert, na který se jenom tak nezapomíná. Pak následoval Zimní Master, který byl super, až na ty úlety při něm a už jsem tady, na konci roku. Rok když to vezmu tak a tak celkově slušně na prd. Až na pár světlých chvil plný slziček a zklamání. Snad bude ten příští lepší, doufám, protože hůř... kdyby bylo hůř, bylo by to na hovno. Fakt na hovno.

A tak zatím vše nej, Veselé Vánoce a přežijte Novej rok,

snad bude příští rok lepší jako tenhle.

Read more...

Ne, ne ne...

Jdu řvát,řvát dokud bude co řvát a jak nebude, budu civět do blba a doufat, že to rychle přejde.

Watch more AOL Music videos on AOL Video

 Pohřbi všechny své tajemství do mé kůže,

Odejdi s nevinností, a nech mě tu s mými hříchy

Vzduch kolem jako by byl klec

A láska jenom kamufláž, co zuřivosti se podobá...

...Sleduju to video už asi posté a snažím si urovnat v hlavě, co znamená. Text té písničky mám už skoro rok vyrytou v paměti a vždycky to byla a bude moje srdcovka, která mi pomáhala v bezesných nocích...

...Tak jestli mě miluješ, nech mě jít

A uteč, než pochopím

Mé srdce je příliš temné, než aby ses starala

Nezničím, co tu není

Předhoď mě mému osudu

Když jsem sám, nemohu nenávidět

Nezasloužím si mít tě

Můj úsměv vzali mi už dávno

Pokud se ještě smím změnit, doufám, že se to nedozvím... 

...Jako cokoliv od Clowna, jehož tvorbu miluju a beru ho jako umělce, jsem si ten klip zamilovala. Po pár shlédnutích jsem si ale uvědomila onu podstatnou věc - že vůbec, ale vůbec nechápu, o co v klipu jde. Lidé na ML.com si stěžují, že je v klipu jenom Corey, že je bez masky, bla bla bla. Mě je to fuk, beru to jaké to je a snažím se jen přijít na to, jaký má klip význam...

...Stále si tisknu tvé dopisy k mým rtům

A opatruju je v sobě tam

Kde jsou uschovány všechny tvé polibky

Nedokážu žít bez tvého světla

Ale to vše se rozbilo

... když jsi odmítla bojovat...

...Věc, co mě neustále nutí přiťouchle se usmívat je to, že tu ženskou hraje ON. Kdo? No Corey přece! Nevím, jestli celou dobu, celý klip, přece jenom, takové tělo a dojít na podpatkách od auta až dovnitř, každopádně na konci určitě, to tetování je nepřehlédnutelné, že? (a zase ten debilní úsměv)...

...Tak šetři dechem, já tě neslyším

Snad jsem to řekl jasně

Nedokázala jsi nenávidět dost na to, abys milovala

Nebo je to pro tebe dost?

Jen bych si přál, abys nebyla mou

To bych ti pak tolik neublížil

Nikdy jsem se netvářil jako svatý

Nitro vzali mi už dávno

Vzala si ho Smrt z Naděje, že odejdeš...

 ... Dál mě fascinuje ten jeho "hérecký" výkon. Nemyslela bych si, že tohle někdy, ehm, zvládne je to slovo? Působí to na mě hrozně zvláštně :) Hlavně to s tou skleničkou - dokonalost. A ta jeho rybička na chodbu mě zase přinutila stupidně se usmívat. Ale stejně mi podivuhodným způsobem uniká to, co tím chtěl básník říci...

...Tak se rozbij o mé kameny

A vyplivni svůj žal do mé duše

Tys nikdy nepotřebovala žádnou pomoc

Prodalas mě, aby ses zachránila

Já nebudu naslouchat tvé hanbě

Uteklas - jsi úplně stejná

Andělé lžou, aby zachovali klid

Má láska byla potrestaná už dávno

Pokud se stále zajímáš,

jen ať se to nedozvím...

...A dokud na to nepřijdu, asi koukat nepřestanu, a myslet na to už vůbec ne. Každopádně tenhle "short film" má ode mě prostě 5 hvězdiček, a to nejen proto, jak tuhle milovanou nenáviděnou skupinu miluju, proto jak obdivuju Clowna a zbožňuju Coreye, prostě i proto, jak nepochopitelně je to vyjádřený. Člověk aspoň pak má nad čím přemýšlet, ne?


Paráda, rozepsala jsem se... Míša se zas při čtení zapotí, vím, že ostatní nečtou, ale i tak díky té Míši, že ty moje stupidní kydy blábláblá někdo čte :) 


 

Read more...

You don't know what you did to me...

And I won't give you the courtesy...

You never know how much I cried...

Show you tears?

I'd rather die!

Jak krásný pocit, když si uvědomíte, že člověk, který jste si mysleli, že při vás stojí a pomáhá vám, tu vlastně vůbec není, že tu vlastně ani nikdy nebyl a vy jste si to snad celý vymysleli, jenom abyste zabavili svoji znuděnou mysl. A co zážitky? Jako by nebyly, jako by se vypařily a vy si připadáte jako kus hadru ze sekáče, člověk za vámi přijde, až když už neví, za kým by šel, protože na řešení problému jste vy přece ten nejlepší, když už nemáme na drahý hadry, jdeme tam, kde je poslední možnost něco sehnat. Slibuje, ale to je tak všechno, co dělá, své sliby neplní už hodnou dobu. A vás to bolí, protože si uvědomujete, že jste ztratili někoho, o kom jste si mysleli, že byl přítel. Jenomže on nebyl. A nebude.

Read more...

Chro chro chro...

Mám chřipajznu jak cip. Nejsem schopná si ani dojít na wecko :D Oči mě pálej, teploměr vyřvává 40 horečku a do toho spíme celá rodina v jedný místnosti (já s maminkou a tatínek na sedačce :D), jelikož mě naši musej strážit :D

Normálně jsem zjistila, že když poslouchám CoF, teplota se mi zvýší, u Epicy a jim podobným se zázračně snižuje :D Navíc neumím psát na tomhle zku*venym ntb, můj starej zlatej pc! Sakra, další noc se blíží a já si nepamatuju, co bylo včera. A ještě k tomu takhle na tom mám bejt ještě aspoň týden. A co víc? V tuhle dobu jsme se měly promenádovat noční Prahou a užívat si volna, namísto toho ležím (a teď už i máti) nemocná a většinu času o sobě ani nevím.

Co si ale uvědomuju je, že sladkej prasečáček Corey měl včera 36 let. Není ani možný, jak ten čas letí... 12.12 slaví narozeninky zasejc tatínek, teď přesně nevím kolik, myslím... 44? Fakt si nejsem jistá :D A za 19 (fakt 19?) dní mě čekaj 15tiny... Hrozný, jak to letí.

Fajn, už se mi zase motají prsty po klávesnici a připadám si, jako bych zapomínala, jak se píše na pc. Jdu spát, snít o těch největších kravinách (vysvětlíte mi někdo, proč se mi zdá o Superstárech? :D) a poslouchat tatínkovo spokojené chrápání, co musí být slyšet snad až někde v tý Praze.

Díky těm, co si vzpomněli a píšou sms :D Mám skoro všecko vypsaný, tak odepisuju dosti střídmo, omlouvám se :D

Jdu si změřit teplotu,
pozdrav pandu :D
Filthie

10.12.2009

Přidávám fotky šatů na ples ;)

 

Read more...

I can't do this without you...

Nezáleží na tom, kdy nebo kde si tuhle písničku pustím, vždycky mě dostane na kolena. Co taky čekat, když se do toho dá ženská s nejúžasnějšíma growlama a ten nejblonďatější prasečák? Pravda, of Walls of Jericho mám radějc vypalovačky, ale Redemption EP neodsuzuju, miluju ho, je to něco tak jinýho, tak krásnýho, slyšet Candance zpívat, ne řvát, ale zpívat... A do toho Corey? Co víc si přát...

Slzy mě zase přemohly.
Nebyla jsem připravená na konec těch časů.
Slibuju, že roztrhám svět, abych tě našla.
Přemýšlím o tom dni.
Udělala bych cokoliv, abych zapomněla na bolest.
Když obloha hoří a květiny umíraj.
Květiny ve mně umíraj.

Nemohu to udělat bez tebe.
Kdybych tě ještě jednou mohla držet, už bych tě nikdy nepustila.
Nemohu to udělat bez tebe.
Kdybych ti tak ještě jednou mohla říct, že tě miluju.

Zavřu své oči.
Vidím tvou tvář.

Držím tě ve svém srdci.
Andílku, jsi můj strážce.
Zpívám tu píseň, takže žiješ navždy.
Jako zuřící bouře.
Jako boj, co nevzdávám.
Den, kdys odešel bude navždy hořet, hořet uvnitř mé duše.

Nemohu to udělat bez tebe.
Kdybych tě ještě jednou mohla držet, už bych tě nikdy nepustila.
Nemohu to udělat bez tebe.
Kdybych ti tak ještě jednou mohla říct, že tě miluju.

Zavřu své oči.
Vidím tvou tvář.

Read more...

Je libo...

... nějakou slátaninu?
Budiž.

Minulej pátek jsem koukala na American History X, v překladu Kult hákového kříže. Tak podivně zvláštní film, víc jak polovinu mě mrazilo v zádech a skoro celej konec jsem probrečela. Celá já, že? Nicméně mě zaujal citát, který použil mladej (ehm, jméno mi teď vypadlo) při zakončení své eseje.

"Nejsme nepřátelé, ale přátelé.

Nesmíme být nepřátelé.

I když vášeň může být napjata,

nesmíme prolomit naše pouta lásky.

Mystický pás vzpomínek se zachvěje při dotyku

a jistota bude nejlepším andělem našich povah" 

Dál jsem taky přečetla Dunwichskou hrůzu, kde mě zase zaujal výpisek z knihy Nekronomikon.

Nelze si mysleti, že člověk jest nejstarší či poslední z pánů na Zemi, či že podstatná část života a hmoty osamoceně se vyskytuje. Starší bytosti byly, jsou a budou. Nikoliv na místech, jež známe, nýbrž mezi nimi, kráčejí klidně, prastaré, bezrozměrné a pro nás neviditelné. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth jest branou. Yog-Sothoth jest klíčem k bráně a strážcem brány. 
Minulost, přítomnost, budoucnost, vše se v Yog-Sothoth spojuje. On ví, kudy starší bytosti prorazily kdysi a kudy prorazí opět. Ví, kudy chodily po zemských pláních a kudy budou po nich chodit opět, a proč je nikdo při chůzi nevidí. Podle pachu člověk občas pozná, že nablízku jsou, však jejich vnější podobu žádný člověk nespatří než v rysech těch, jež s lidmi splodily. A těch jsou mnohé sorty, odlišující se podobou od nejsprávnějšího lidského ideálu až po tvary bez formy či hmoty, což ony jsou. Procházejí, neviditelné a odporné, osamělými místy, kde ve správném čase byla pronesena slova a vykřičeny obřady. Vítr brebentí jejich hlasy a země mumlá jejich vědomím. Ohnou les a rozdrtí město, a přesto les ni město nespatří ruku, jež je ničí. Kadath v mrazivé pustině je poznala,  kdo zná horu Kadath? Na ledové poušti na jihu a potopených ostrovech v oceánu jsou kameny, na nichž jejich pečeť vyryta jest, však kdo kdy zřel zamrzlé město či uzavřenou věž ověnčenou chaluhami a vilejší? Velký Cthulhu jest jejich bratrancem, ale i on je nevidí než matně. 
Poznáte je podle jejich pachu. Drží vás pod krkem, ale vy je nevidíte. A jejich obydlí je stejné jako váš hlídaný práh. Yog-Sothoth jest klíčem k bráně, v níž se setkávají sféry. Člověk vládne tam, kde kdysi vládly ony. A ony budou brzy vládnout tam, kde dnes vládne člověk. Po létě přichází zima, po zimě léto. A ony čekají, trpělivé a mocné, protože zavládnou zas.

Je tu snad ještě někdo, kdo pořád čte? Fajn, pro mé vlastní pobavení pokračuju. Nejkrásnější, nejdokonalejší úryvek z Cabalu. Konečně jsem ho pochopila. Ty slzy ale stejně tečou furt :)

 "...zničil jsem jediný domov, který měli."

"Ty jsi ho nezničil."

"Kdybych se tu nikdy neobjevil, Midian by teď ještě stál," řekl. "Musím tu škodu napravit."

"Tak mě vezmi s sebou," naléhala. "Půjdeme společně."

"To nejde. Ty jsi živá, Lori. Já ne. Ty jsi pořád člověk. Já ne."

"To ale můžeš změnit."

"Co to povídáš?"

"Můžeš ze mě udělat totéž, co jsi ty. Není to přece tak těžké. Jedno kousnutí a Peloquin tě změnil navěky. Tak změň i mě."

"Já nemůžu."

"Chceš říct, že nechceš."

Hrot Deckerova nože zabodla do vrstvy prachu a špíny na zemi.

"Ty se mnou prostě nechceš být. Jednoduché, že?" Sevřenými ústy se pousmála. "Nemáš odvahu mi to říct?"

"Až dokončím svou práci..." odpověděl. "Pak možná."

"Aha, asi tak za sto let nebo tak nějak?" zamumlala - a už tu byly slzičky. "Pak si pro mě přijdeš, viď? Vyhrabeš ze zěmě. Celou mě zulíbáš. Povíš mi, že bys býval přišel dřív, ale že čas prostě ubíhal."

"Lori."

"Sklapni," odsekla. Už se na něj vůbec nedívala; jen pozorně zkoumala ostří nože. "Na co čekáš? Já ti přece nebudu vykládat, že je všechno v pořádku! Jen si jdi. Já už tě nikdy nechci vidět!"

Vstal. Její hněv ho bolel, ale bylo to jednodušší než slzy. Pozpátku ušel tři kroky; pak pochopil, že ho neobdaří ani úsměvem, dokonce ani pohledem, takže se k ní otočil zády.

Teprve potom zvedla hlavu, ale pohled měla i nadále odvrácený. Teď a nebo nikdy. Přiložila si hrot Deckerova nože na břicho. Věděla, že ho jednou rukou nezarazí, a tak si klekla na kolena, rukojeť upevnila ve vrstvě hlíny a nalehla si vlastní vahou na čepel. Bolelo to příšerně. Křičela bolestí.

Obrátil se a spatřil, jak se svíjí a jak z ní krev proudí do země. Doběhl k ní a převrátil ji na záda. Už se prudce otřásala ve smrtelných křečích.

"Lhala jsem," mumlala. "Boone... já jsem lhala. Ty jsi to jediné, co chci vidět."

"Neumírej," prosil. "Ach, Bože na nebesích, neumírej."

"Tak mě zastav."
"Nevím jak."

"Zabij mě. Kousni mě... dej mi balzám."

Bolest jí zkřivila tvář. Zalapala po dechu.

"Nebo mě nech umřít, jestli mě nemůžeš vzít s sebou. Bude to lepší než žít bez tebe."

Něžně ji kolébal v náručí a slzy mu stékaly na její tvář. Její zřítelnice mizely za víčky a jazyk v ústech sebou škubal. Bylo mu jasné, že za několik vteřin Lori odejde. Jakmile bude mrtvá, už nebude v jeho moci ji přivolat zpět.

"Takže... ty... nechceš?" zvolala. Už ho neviděla.

Otevřel ústa k odpovědi a pozvedl její krk, aby ji mohl kousnout. Na jazyku ucítil nakyslou chuť její pokožky. Zakousl se jí hluboce do svalu. Její krev měla masitou příchuť. V krku mu stoupal balzám, aby pronikl do jejího krevního oběhu. Otřesy v jejím těla už však ustály. Zhroutila se mu v náručí. 

Odtáhl hlavu od jejího roztrženého krku a polkl, co si vzal. Příliš dlouho otálel. Ať se propadne. Byla jeho rádcem i zpovědníkem a on si ji nechal uklouznout. Smrt ji uchvátila dříve, než měl čas kousnutím splnit svůj slib.

Zděšen tímto svým posledním a nejtruchlivějším selháním položil její tělo na zem před sebe.

Když vytáhl ruce zpod jejího těla, otevřela oči.

"Už tě nikdy neopustím," řekla.

Uf, už nezvládám psát. Záda mě bolej a ještě mě čeká úkol z matiky. Jdu se na to vrhnout. Kdo si to přečetl, tomu děkuju. I když pochybuju, že třebas i Míša si na to troufne. Už se těším, až se kouknu na blog, jak nám to tam vypadá. To bude dlouhý.

Uf
Chcípy chcíp
Filthie

Read more...

KURVÍK!

Přísahám, na alkohol se už nějakou tu dobu zase ani nepodívám...

Všechno to ubíhá tak strašně rychle a já se zděšením zjišťuju, že pozítří už je prosinec. To snad ani není možný. Jsem docela ráda, že aspoň škola je v pohodě, na trojku mám jenom matematiku, což je samozřejmě velice nečekané, ale nějak se to snad do toho pololetí zvládne, eh, uvidíme.

Víkend byl velice silno silný, v pátek o půlnoci přijela Terka, v sobotu jsme se vyspali a po obědě sbalily dvě flašky (co byly jenom díky Zuzce - dík!) a vyrazily směr hala Euronics (bývalá Novesta) na Winter Masters Of Rock. Dostaly jsme pásky, co při jakémkoli pohybu padaly z rukou, venku před halou popíjely Jelzina, pomalu se začínaly chechtat, schovávaly vodku do jakéhosi houští v lese a neustále tam chodily koukat, jestli nám ji někdo NEOMOČIL :D

Během Atrocity jsme seděly na tribuně, koukaly, pak si šly obejít stánky (hergot, ty ceny!) a šly se nadlábnout do KFC a koupit malou petku, abysme měly kam přelít tu vodku, páč kontrolovali tašky a my nechtěly aby nás vyhodili, že máme sklo.

Nějak jsme se domotaly zpátky k Novestě, vlezly dovnitř, během Sirenie ještě poseděly na tribuně, pomalu popíjely a uchechtávaly se nad olizujícím se párem pod námi.

Jakmile Sirenia skončila, počkaly jsme, až se to pod pódiem vyprázdní a naběhly tam. Milí chlápci si odešli na pivo a tím jsme se dostaly hned před pódium, k zábradlí. Přivalili House of Lords, jakžtakž jsme to ustáli a já se nějak pokoušela stát, bez toho, aby na mě zapůsobila mrška gravitace.

Po House Of Lords přišli Leaves' Eyes, vodky silno silně ubylo a my konečně začaly dělat bordel :D Kluk vedle mě na mě furt koukal jako jestli jsem v pohodě, i když já sama jsem si s tím nebyla moc jistá. Jinak měl pěkný kudrliny ten jeden tam :D Pak přišli Jorn, až na to, že to vůbec neznam, nepochytila jsem žádnej song, prostě jenom pařila a doufala, že se nesložím. Po Jornech šla Terka na WC a když se vrátila, už jsem měla na krajíčku. Sebraly jsme se a odešly, už nám to bylo u řiti všecko. Stejně jsme neznaly ani jednu skupinu, z těch dvou, co byly pak :D

Nějak jsme doklopýtaly domů, rozchechtané, na ulici jsme tančily tango a polku, ještě že byla noc :D Doma jsme zdlábly trdelník, co máma koupila v Brně, párkrát jsem spadla z postele a zjistila, že mám obrovskou modřinu na koleni, netušící od čeho tam je. Terka mi dala rychlokurz vyšívání (sešívaly jsme rukávy na triku :D) a z mýho neúspěchu taky vzniklo moje teď už oblíbené slovo KURVÍK :D

Chvíli jsme poslouchaly CoF a pindaly o čem se jenom dalo, pak nás Cruelty And The Beast navnadilo na Bathory, tak jsme se koukaly... Terka v tichosti, já furt nahlas uvažovala, kdy asi vynalezli zrcadla, tamto, hento... prostě srance největší.

Někdy kolem třetí jsme se dokoukaly a pokusily se usnout. Hlava se mi neskutečně motala a furt jsem měla pocit, že jí házím :D

Před šestou jsme vstali spolu s taťuldou a chystali se vyprovodit Terku na nádraží. Půl hodinky, nebo tak nějak jsme čekali než přijede Student, když Terka nastoupila, konečně jsme vyrazili směr domů, a já šla spát, protože mi bylo prostě na blití.

No, už je zas skoro večer, to je síla jak to zas utíká. Doufám, že mi příští tejden dorazí ta čepka. Už se mi nechce čekat, sakra! Dokonce se mi zdálo, že mi přišla jakási jiná :D Mimochodem, zítra si hodlám jít koupit nášivku s Kredláčama, a našít si ji na batoh. Bude to vtipný, velice vtipný.

No nic, po dlouhý době všelijakej podivnej zápis, stejně čte zas jenom Mišulí, pokud ta vůbec ještě čte :D Já odcházím překládat Damnation And A Day a poté si přečíst Miltonův Ztracený Ráj (podle kterýho je tohle CD napsaný :)  - mimochodem, už mám přečetnou knížku, podle který Dani napsal Midian - a už dlouho jsem u ničeho tak neřvala) a pak zas dojde mamka otravovat s Chodúrstár, tak radějc jdu číst, dokud tu můžu bejt.

Mimochodem, mám první trsátko! Od basáka Leaves' Eyes, že mi přistálo na bundě jsem si všimla až když odešli, ten chlast potlačuje smysly, svině :D

Zdařbůh, vole!
Eeeh.
Filthie MissH

Read more...

HA!

CLICK

Já vím, ještě tam nic moc není. Ale snažím se, snažím.

Držte (drž Míšo) mi palce ... ;)

Read more...

War Against The World

 Já nevím, přeberte si to, jak chcete. Nemám chuť dávat překlad, kdo bude chtít (nikdo), pošlu.

Waking another night

Feeling my deep lust

Lust for blood

Can't control my senses

I'll do anything to survive this night

So stay away from me, love

Go away or I'll hurt you

Unstoppable hunger

Run away or I'll kill you

Tonight I'm gonna start the war

Against the world

But, no, you won't be there

Don't look at me, at that creature

Don't cry, just run

Until it's time

Go away or I'll hurt you

Unstoppable hunger

Run away or I'll kill you

Tonight I'm gonna start the war

Against the world

When the black turn to red

When the silence cut by scream

I'll know it's time

To end it all
Tonight!

Go away or I'll hurt you

Unstoppable hunger

Run away or I'll kill you

Tonight I'm gonna start the war

Against the world

 But first, you have to run, love

Read more...