10. 1. 2010

Suicide and Other Comforts


Ještě jeden příspěvek, než se odhodlám jít na kutě, a to jeden song od Kredláčů. Miluju je. A nepřechází mě to. A kupodivu... nevadí mi to!





Jdu, sám
V místě mrtvých
Poražen žalem
A zde, jsem vyrůstal
Tak vděčný za bázeň
Že bych přísahal, že je to nebe

Ach, sladký Máj
Oděn ve smutku
Odvalující kameny

S těmi slovy načmáranými na useknuté ruce
Slzy padají jako kusy skla, jež leží
V řekách, jako hříšníci
Zameť se mnou, aby ses připojila k prokletým

Potemnělá obloha
Den, kdy smích zemře
Hbitě mění se v noc
A zůstává v Jejím pohledu
Zírajícím na nůž
Ach Bože, jak lehké je nyní obětovat
Svůj život, abych Ji měl u sebe

Tak sbohem vzdálenému hromu
Těm hloupým hvězdám, co jsem dřívě uctíval
Padlý Otec, jejich Otec
Leží čekající v plamenech vespod
Zatímco má laská, krvavě rudá květina
Volá mě ze zelenající se chýše
Na okraji hřbitova, pláču
Prosím, zachraň mě z tohoto Pekla, jež znám

Potemnělá obloha
Den, kdy smích zemře
Hbitě mění se v noc
A zůstává v Jejím pohledu
Zírajícím na nůž
Ach Bože, jak lehké je nyní obětovat
Svůj život, abych Ji měl u sebe
 
 Oko za oko odkryto v bibli
Má víra je zatracena hořícím idolům
O jeden kříž míň naléhajících na přeživší
Ta pánova agónie

A já (Jak moc jsem se snažil
Vypudit Ji ze své mysli
Utrpení osudu potlačeno, když zemřela...)
Stále cítím Její tak božskou přítomnost
Pružné ruce okolo mého krku
Jako perutě labutí spleteny
Kroky při soumraku blízko mých

Sebevražda je ozkoušená a osvědčená formule osvobození

Zachytil jsem Její šepot jako vítr skrz duby
Vidím Její tvář v každém stvoření přírody
Mezi mlhou a ospalou dírou horečky...
Se škarohlídstvím podvádí mě

Sebevražda je ozkoušená a osvědčená formule osvobození
 
Slyším Její hlas kde Její hrob Ji ukrývá
Sirénní písně zpívá, není hezčích
Sebevražedných not, harmonizovaných v menšině
Probodnout sbor s utrpením

Ani světlo ani útes
Žádná nepotopitelnost lásky mě neudrží
Bezpečně daleko od bouřlivých moří
Nyní se topím, hlasitě
Umíráčky duní v mých snech
Nemyslitelné dostat se skrze ten
Netečný a osamělý zimní proud

Potemnělá obloha
Den, kdy smích zemře
Hbitě mění se v noc
A zůstává v Jejím pohledu
Zírajícím na nůž
Ach Bože, jak lehké je nyní obětovat
Svůj život, abych Ji měl u sebe
 
 Žádná další oběť výpravy
Kde duše jsou zbaveny plášťů svých
Nyní cestuji do Zemí Léta
Abych ochutnal rty Její zakázané
Žár v mých žilách...

0 komentářů:

  © Blogger templates The Professional Template by Ourblogtemplates.com 2008

Back to TOP